Nekorektní korektní Golob

recenze

Slovinský spisovatel Borut Golob (1973) vyrostl v proletářské čtvrti města Kranj, kde ho vychovávala babička. Studoval německý a ruský jazyk, nakonec však absolvoval žurnalistiku; původně pracoval zejména v oblasti těžkého průmyslu, dnes působí jako rozhlasový redaktor v Lublani. V roce 2009 vydal románovou prvotinu Smreka bukev lipa křiž (Smrk buk lípa kříž), následovanou v roce 2012 románem Raclette – oba romány byly nominovány na nejvýznamnější slovinskou literární cenu Kresnik. Zatímco první z nich je burleskním popisem typického sociálního kontextu současného Slovinska, druhý (čerstvě do češtiny převedený Petrem Mainušem), mnohem univerzálnější, přichází s tvrdou kritikou ideologie nahlížené skrz poslední den blízkého vztahu.
Název románu Raclette odkazuje na sýr, který byste do fondue rozhodně nepoužili. A právě tento typ sýru dosáhne v jistém romantickém vztahu natolik osudových dimenzí, že si protagonista příběhu sbalí svého ježka (vzhledem k tomu, že je román psaný v ich-formě, zdá se identifikace vypravěče s tímto bodlinatým stvořením významnou a upozorňující na psychoanalytické hlubiny) a vyrazí vstříc přírodě a samotě.
Autor čtenáře ohromí zejména po stylistické stránce, nejvíce ve chvílích, kdy jej nutí do výbuchů smíchu – a to i přesto, že probíraná témata myslí smrtelně vážně. Notoricky nezaměstnaný protagonista v románu s ledovým klidem rozebírá (a vzápětí zahazuje do škarpy) všechno, co se mu připlete do cesty. Rozboru neujde ani jeho milá (která pracuje jako humanitární pracovnice), její kolega, její rodiče, nejbližší společný přítel (jehož náklonnost hraničí s intimním vztahem, pouze však v případě jedné polovičky ústředního páru; protagonista je sice možná notoricky nezaměstnaný, k notorické homosexualitě má však hodně daleko), diplomaticky plodní Habsburkové, protagonistův spolužák (bývalý kriminálník, dnes úspěšný ekopěstitel), hnutí New Age, nebo třeba každodenní politikaření. Hlavní hrdina nenechá nitku suchou dokonce ani na knihách, na které narazí a které pokaždé nějak záhadně souvisejí s borovicemi nebo alespoň se dřevem obecně. To všechno je vetkáno do příběhu jednoho jediného dne. Není to samozřejmě den ledasjaký, je to den, kdy se hlavní hrdina rozchází se svou milou. K tak drastickému kroku samozřejmě nemohlo nevést něco zcela banálního: v tomto případě rozteklý, pronikavě páchnoucí sýr pyšnící se exotickým jménem raclette.
Politická korektnost je autorovi v tomto sžíravém románu na hony vzdálená – nebo možná ne. Jeho kousavě zábavná interpretace světa je tak konzistentně politicky nekorektní, až se téměř zdá, že vlastně docela korektní je.

Komentáře (0)