Neklidné srdce dívek z Yonahlossee

recenze

Jezdecký tábor Yonahlossee (2014) / Bolkonská (340 views)
Neklidné srdce dívek z Yonahlossee
Nevěděla jsem, jestli se mi to vůbec chce číst, a váhala jsem ještě i tak po prvních padesáti stránkách, ale nakonec jsem s jakousi samozřejmou lehkostí dočetla, a nelituji. Je to moc dobře napsaný společenský román, který vám dost možná připomene několik jiných románů, a přesto bude pořád působit velmi svébytně.

Mně se třeba (kromě jiného) vybavovaly příběhy vynikajícího skandinávského spisovatele Pera Pettersona. Nepochybně kvůli tomu, že mladičká Thea má kupříkladu s Pettersonovou sestrou s románu Na Sibiř leccos společného, nebo že koně hrají důležitou roli tu i jinde, ale podobnosti by se podle mě daly vybadat i ve stylu.

Pak se mi překvapivě začaly vynořovat z paměti i mnohem starší věci, co jsem četla ještě jako děcko. Jak se to jen jmenovalo? To už nevím. Ale byly tam dvě sestry, taky dvojčata, v nějaké internátní škole. Najednou jsem viděla zdi té budovy, kde bydlely, přesně tak, jak jsem si to tehdy v hlavě namalovala. To byla tehdy ovšem nějaká série pro teenagery. Yonahlossee je seriózní literatura, že ano.

Dnes byl tichý, seděl nad sklenkou ginu skoro smutně. Košili měl zapnutou nakřivo, takže i když byl on sám zasmušilý, jeho košile působila hravě a vesele.

DiSclafaniová, v podstatě stejně jako ten Petterson, nedopovídá. Ne že by chtěla provokovat, nebo se snažila vybízet k dalším interpretacím. Neexperimentuje. Jen prostě nahodí scénu a vy čekáte, že bude pokračovat, a ona v nějaké chvíli najednou skončí, a to je celé. Nevyruší vás to, děj chápete bez problémů, jen je to prostě jako řetěz otevřených konců.

Tohle podle mě mohla udělat i v úplném závěru – jako čtenářka, žena, jsem si samozřejmě přála vědět, co se se kterou postavou stane dál, takže jsem zaplesala, ale jako kritik bych řekla, že to tam opravdu nemuselo být.

Tady další citát, upozorním, že mu předchází celkem hezká erotická scéna:

Jako v gestu požehnání jsem položila ruce na jeho hlavu.

Zůstávám věrná svému častému postupu a děj nerozebírám. Řeknu jen, že příběh je zajímavý – staré a velmi známé téma, ale dobře podané, nudit se nebudete.

Vyrušil mě jedině překlad, na nemnoha místech. Nemám k dispozici originál, ale chovám silné podezření, že některé věci se daly vyřešit lépe. Třeba „dorostla jsem k lásce k tomuto místu“ je křečovitá formulace, překlad zjevně zbytečně doslovný. Také „správná holka“ mi zní jako ze skautů, zatímco ve třicátých letech v Americe asi šlo spíš o to, jak být dámou (a pokud originál náhodou byl „proper“, pak je „správná“ hodně mimo).

Jinak když odhlédneme od toho závěrečného dopovězení či dotáhnutí nitek osudů, úplný konec, kde se Thea zamýšlí nad tou fotografií, je skvělý.

Dnes jsem roztěkaná.
Omlouvám se, příště si dám víc času a víc záležet.
V každém případě Jezdecký tábor je kvalitní a hezká četba, a chválím i obálku, obálky se vydavatelství Ikar hodně často nepovedou, ale takhle je světlou výjimkou.

Komentáře (0)

kniha Jezdecký tábor Yonahlossee recenze