Největší záhada královny detektivek

recenze

Pokud bych měla jmenovat jednoho autora, kterého mohu číst stále dokola, tak to bude vždy Agatha Christie. Možná je mi občas líto, že už jsem přišla o ten skvělý moment překvapení u závěrečného rozuzlení, ale i tak se nebráním tomu, abych po knize sáhla znovu a nebo si pustila filmové zpracování.

Proto byla jasnou volbou i kniha Tajemství paní Christie od autorky Marie Benedict, která už jednou přišla s bestsellerem Lady Clementine. V této knize se autorka rozhodla odhalit tajemství, které ani sama Agatha nikdy světu pořádně nevysvětlila.

Na konci roku 1926 se po Agathě na 10 dní slehla zem. Její auto se našlo opuštěné na břehu jezera, kam se Agatha chodila procházet. Znepokojivé však bylo, že i přes nepřízeň počasi, v autě zůstal kabát i kufřík, který si nachystala na víkend. Až jedenáctého dne se Agatha objeví tak záhadně, jak prve zmizela. A dodnes se neví, co se doopravdy stalo.

Kniha je vedena ve dvou dějových linkách, které se na konci spojí. Jedna linka nám dává nahlédnout do těch deseti dnů Agathina zmizení z pohledu jejího manžela Archibalda Christieho. Vidíme práci policie i jejich nedůvěru vůči muži, který právě nejedná jako trpící manžel. V druhé lince je nám předložen text Rukopisu, kde sama Agatha vypráví o svém seznámení s Archibaldem i o jejich následném společném životě. Kapitoly se v ději střídají a jak kniha plyne, pomalu se v Rukopise dostáváme až k období jejího zmizení.

I když je už před čtením knihy jasné, že nemůže jít o nějaké nové skandální odhalení, styl autorky nás nechává strhnout se dějem a čekat, co přijde dál. Obě části knihy byly svým způsobem zajímavé. Moc se mi líbilo vyprávění z Rukopisu, kde jsem si mohla blíž uvědomit prostředí, ve kterém Agatha vyrůstala a které ji formovalo. Díky tomuto vyprávění jsem si pak ale udělala obrázek o jejím muži a bylo pro mě těžké ho litovat, když se veškerá nežádoucí pozornost obrátila na něj.

Jak už jsem psala, žádné velké překvapení se nekonalo a tak ten, kdo se o Agathu více zajímá, nedočte se nic nového. Ale i přes to všechno se mi kniha líbila. Možná to bylo stylem autorky, samotnou Agathou nebo tím, že už jsem jednu takovou fikci četla. Kniha od Andrewa Wilsona s názvem “Talent na vraždu” byla hodně přitažená za vlasy a i když bylo avizováno, že jde jen o úvahu, co za zmizením mohlo stát, tak se mi to k Agathě vůbec nehodilo a nemohla jsem se do příběhu začíst. Zde ale dostáváme příběh, kterému uvěřit můžeme.

Možná že se to tak i stalo, možná ne. Ale rozhodně se to dobře čte.

Komentáře (0)