Nejlepší švédské krimi roku? Oprávněně!

recenze

MemoRandom 2: UltiMatum (2016) / Babouš (1047 views)
Nejlepší švédské krimi roku? Oprávněně!
Švédský spisovatel Anders de la Motte před pár lety navštívil Prahu, poskytl hromadu rozhovorů a přesto mám pocit, že je pořád většinou čtenářstva ignorován. Jelikož jsem se s ním tehdy v roce 2014 setkal a byl to takový sympaťák, že jsme na Facebooku přátelé dodnes, rád bych na tohoto skvělého spisovatele upozornil alespoň skrz tento článek. (I když to nejspíš bude zaujaté.)

Před pár lety Anders de la Motte v Česku vydal trilogii Game, v níž se nezaměstnaný floutek HP musí vypořádat se spiknutím, které chce ovládnout lidské myšlení pomocí internetových článků, diskuzí a počítačových her. Tyto technothrillery mě okamžitě zaujaly jak svým námětem (hra, která po vás od zprvu jednoduchých úkonů začíná postupně chtít víc a víc je skvělý námět) i originálním zpracováním (hlavní hrdina míchá češtinu s angličtinou, což knihám dodává šťávu a švih).

Když potom v Česku na veletrhu Svět knihy prohlásil, že je fanouškem prakticky všech filmů a seriálů jako já, oblíbil jsem si Andersovy knihy ještě víc. Během řeči – ano, chvilku jsme si povídali! – jsem pak zjistil, že má tento spisovatel skvělý smysl pro humor. A on mi po asi dvou otázkách skočil do řeči s tím, ať mu nadiktuju, jak se jmenuju na Facebooku, že si mě přidá do přátel.

MemoRandom, které vyšlo loni v létě, je pak skok do úplně nové vody. Namísto technothrilleru se jedná o běžný kriminální thriller, ale se spoustou zvratů a krvavých překvapení. Hlavní hrdina není takový sympaťák, ale svým způsobem je taky zajímavá osobnost – ztratil totiž paměť a každý čtenář si tak do něj může projektovat své tužby a touhy.

A teď vyšlo pokračování MemoRanda UltiMatum. Opět brilantně napsaný thriller, ve kterém umírají i postavy, o nichž jste si mysleli, že jsou v bezpečí. Mám podezření, že si autor vzal inspiraci z George R. R. Martina a jeho Hry o trůny, protože je skutečně nemilosrdný a okrouhává postupně počet účinkujících na naprosté minimum.

Všechny Andersovy knihy jsou psané takřka scenáristickým způsobem, úplně před očima vidíte filmovou scénu. UltiMatum se čte obzvlášť dobře – řekl bych, že je čtivější než všechny autorovy předchozí knihy. Ke konci je skoro nemožné se od něj odlepit. Nebál bych se v souvislosti s autorovou osobou použít přízvisko geniální. Protože ukočírovat tolik dějových linek, tolik postav a přitom přijít s něčím originálním a napínavým, s něčím, co thrilleru skutečně dodá onen „thrill“, to je v dnešní literatuře psané jako na běžícím pásu něco mimořádného. A příjemně svěžího!

Takže až budete v knihkupectví procházet kolem pultů s krimi nebo se severskou krimi, neignorujte mého kámoše Anderse de la Motte a zkuste některou z jeho knih! ;)

Komentáře (0)

kniha MemoRandom 2: UltiMatum recenze