Něco víc než jen jeden den

recenze

Pod značkou YOLI vyšla další knížka, která (obálkou i anotací) vypadá jako lehká romance –a (obsahem) nakonec vlastně není. Zamilovaná hrdinka a nějaký ten srdcebol samozřejmě nechybí, ale tento román rozhodně stojí za pozornost i z jiných důvodů.

Allyson cestuje po Evropě. Přes den kulturní památky, večer hotelové pokoje. Celkem nuda. Pak se těsně před koncem rozhodne na chvíli se vykašlat na oficiální program. Jedna malá rebelie. A najednou je v Paříži s úplně neznámým mladým mužem, v kavárničce si dává palačinky a v prapodivném baru rozmlouvá s cizinci. Slunce svítí a svět je plný možností.

Nadšení brzy pohasne: ráno se totiž Allyson probouzí sama a zdá se, že Willem, její průvodce, si s sebou na odchodu vzal kromě všech jejích nadějí i její šíleně drahé hodinky. Je to možné? Dívka se vrátí k předešlému životu, ale tenhle jeden den (a tenhle jeden kluk) už jí nedá spát. Výsledek? Musí ho najít. Zdánlivě nemožné, že. Zmizel beze stopy, neprozradil ani jen své příjmení, nic. Allyson přesto začíná pátrat...

Vytáhnu mapu a otáčím ji. Mám dojem, že celý město sestává z kruhů a jména ulic vzbuzují dojem, jako by celá abeceda utrpěla autonehodu: Oudezijds Voorburgwal. Nieuwebbrugsteeg.

Je to vtipně napsané, to řeknu rovnou. A je tam pár naprosto rozkošných dialogů. A když se ti dva nad palačinkou baví o tom, co to vlastně znamená, být zamilovaný, je to líčeno taky velmi neotřelým způsobem, což je v současné bestsellerové literatuře v romantických scénách hodně velké plus.

Krom toho však Gayle Formanová (spisovatelka, jež má mimochodem velmi pozoruhodný životopis, doporučuji si dohledat) nabízí víc. Když to řeknu úplně polopaticky, hrdinčino hledání záhadného Willema se postupně zjevně mění v hledání sebe sama. Allyson je Američanka do morku kostí: stejně hluboce náchylná k dojetí jako k panice. Což znamená celkem slušné množství vyhrklých slz, ne-li rovnou pláče. Nejdřív mě to štvalo, ale pak – ono to k ní dokonale sedí a ten její mírný přerod pak mnohem lépe vynikne.

Dobře je zpracovaný také vztah s matkou, která o své jediné dítě pečuje až s nezdravou úzkostlivostí. Autorka tím neztrácí příliš mnoho času, a přesto na tom malém prostoru stíhá zobrazit všechno potřebné. Tady to mě třeba velmi oslovilo (ačkoli snad taky ze subjektivních důvodů, jelikož moje matka je té románové náhodou hodně podobná):

„Žádáš mě, abych přestala být tvou matkou?“
Zpočátku považuju otázku za formální, ale pak si všimnu, jak se na mě máma dívá. Oči má vykulený a plný strachu, a při pomyšlení, že by něco takovýho vůbec mohla myslet vážně, mě trochu bodne u srdce.
„Ne.“ V nastalým tichu sbírám odvahu k dalším slovům. Máma znervózní, jako by se taky k něčemu odhodlávala. „Ne, ale chtěla bych, abys byla jiná máma.“
Zhroutí se na židli a nedokážu říct, jestli se jí ulevilo, nebo je tak poražená. „A co bych tím získala?“
Na okamžik si představuju, jak si s mámou jednoho dne dáme čaj a já jí povím, co se přihodilo loni v létě v Paříži a co se bude dít na cestě, kterou chystám. Jednou. Zatím ale ne.
„Jinou dceru,“ odpovím.

No a pak je tam Shakespeare. Vetkaný do příběhu pro mě fakt překvapivě plodným způsobem. Když v závěru Allyson obrací tu milionkrát omletou větu (jo, být či nebýt), a opravdu ji obrátí v něco, co jsem dosud ani neslyšela, ani to mě samou nikdy nenapadlo, úžas dosáhl vrcholu.

Tohle celé zní jako referát, omlouvám se. Ale tu romantickou stránku jiní recenzenti určitě rozeberou dostatečně podrobně. Je fakt, že by se dala chápat trochu i jako výchovná literatura pro dospívající (těžké období před nástupem na VŠ, neshody s rodiči, hledání své identity a podobně), chtěla jsem nicméně upozornit na to, že je neradno házet tuto knihu do jednoho pytle s odpočinkovým čtením pro teenagery. Je toho v ní víc.

A mohla by inspirovat.
Ideálně spíš k činům než k teoretickým analýzám.
Mně můj život připadá akční až dost, ale nějakého knihomola to třeba trochu popíchne. Třeba se někdo taky probudí v Paříži. Nebo v Tokiu. Svět je velký. Formanová, s tím svým šíleným životopisem, o tom ví své, a posouvá to dál. Mně se líbí.

Komentáře (0)