Nechoď spát, jinak tě odnese běs...

recenze

Před dvanácti lety se v osamělé vsi na česko-polských hranicích ztratily čtyři děti. Neduživá dívka, příliš kamarádský kluk a Astrid s mladším bráškou...
Poté nastane šok - tři nyní už dospělí lidé se vrátí.
Astrid neví, co si má počít. Nezná nově nabyté tělo osmnáctileté slečny a neví, proč si nemůže vzpomenout, co se před lety stalo a kde více než deset let byla... Začíná pátrat po svém bratrovi, který se s nimi nevrátil. A během studených zimních večerů se objevují tvorové z nočních můr, běsi, a staré rány Astridiny rodiny...

Musím říct, že jsem ke knize přistupovala opatrně a s rezervou. Ve fantasy literatuře mám docela načteno, a tak jsem se bála, že půjde pouze o průměrnou četbu s mysteriózním podtextem...
No, částečně jsem pravdu měla a částečně ne. Noci běsů jsou rozhodně mysteriózní a prvky urban fantasy mají také, ale s tím hodnocením si doteď trochu nevím rady.

Noci běsů mají úžasnou atmosféru. Jsem ráda, že jsem je četla v tento zimní čas, odehrávají se totiž kolem Vánoc a Silvestra. Najdete tam trochu znepokojující části a slabší povahy se mohou i bát... Nemám co vytknout ani čtivosti, styl psaní Kateřiny Šardické mi sedl a četl se mi lehce. Totéž by se dalo říci i o většině příběhu.

Začátek byl rychlý a snad v žádnou část knihy jsem se nenudila. Na standalone je kniha komplexní, vcelku zajímavý systém běsů a čarodějnic. Postavy byly zajímavé, hrdinka se sice chovala trochu jinak, než by asi měla, pokud víme, že byla 12 let někde v háji (tak například se velmi rychle ztotožnila se svým novým tělem, já být na jejím místě asi koukám, co mi to vyrostlo na hrudníku a proč jsem vysoká jako dospělí a ne jako školačka), ale to je zanedbatelný detail.

Oproti tomu nezanedbatelnou skutečností je, že konec byl hodně uspěchaný a otevřený. Což v případě tohoto příběhu, kdy ta jedna hlavní věc, o kterou celou dobu jde, se vlastně nevyřeší, je chyba. Po dočtení jsem byla dosti otrávená, otevřené konce zrovna moc nemusím ani v knihách, u kterých tolik nevadí jako zde.

Ještě poslední věc: varuji před promluvami postav. Mluví nářečím (ze jmen a příjmení některých postav jsem usoudila, že jde o polské a české pohraničí a nářečí je tedy zkomolenina obou jazyků) a mě se tento styl vyjadřování nečetl vůbec lehce.

Pokud jste četli cokoliv týkající se slovanské mytologie, třeba Kosti Mraza, Medvěd a Slavík nebo Světla nad močálem, mohla by se vám kniha líbit. Doporučuji dětem tak od 13 let.

Komentáře (0)