Nebezpečné proroctví, které by mělo raději zůstat skryto...

recenze

Proroctví (2014) / Snow Fairy (279 views)
Nebezpečné proroctví, které by mělo raději zůstat skryto...
Každý na světě se nějak odlišuje. Každý má něco, čím se liší a čím je originální. Helen je také jiná a velmi dobře si to uvědomuje a zoufale se to snaží skrýt před všemi okolo, i před těmi, kterým nejvíce věří. Občas má pocit, že se jí i trošku daří. Nikdy ale svou odlišnost nedokázala pojmenovat, nenapadlo by ji jediné slovo, které by její situaci vystihovalo, ani kdyby se snažila sebevíce. A nikdy by si také nepomyslela, že by mohla někoho až bytostně nenávidět. Ale stejně tak, jako jí dělá problém pojmenovat to, co ji dělá jinou, nenávidí nové návštěvníky ostrova. Délosovi jsou rodina překrásných, dokonalých a talentovaných lidí. Nemají jedinou chybičku, ale Helen je už od prvního pohledu všechny ze srdce nenávidí, zejména potom Lucas a kdykoli se dostane příliš blízko, ztrácí kontrolu a začíná bojovat jako o život.
Ale co ji k tomu vede? Je to opravdu jenom obyčejná teenagerovská nenávist či žárlivost, kterou k nim cítí nebo je za tím temperament a temná minulost, která Helen s Delosovými odjakživa spojuje, aniž by o tom cokoli věděla?

Jaké má Helen vůbec možnosti? Jak je možné, že se její zášť vůči Lucasovi pomalu mění v něco jiného, většího než je ona sama?
A nežila by Helen nakonec raději ve spletité mlze nejistoty, než aby znala pravdu, která jí změní celý život a obrátí ho ještě více vzhůru nohama než ho má teď?

Poslední dobou se v knihách čím dál více objevuje téma mytologie, polobohů nebo bohů. Všechny ty příběhy známe jako legendy a mýty, o kterých nebudeme nikdy vědět úplně všechno, ale stejně nás nikdy nepřestanou fascinovat.
Autoři knih potom tyto mýty uchopí a přetvoří si je k obrazu svému. Rick Riordan měl svou představu, ze které vzešel fenomenální Percy Jackson. Kendare Blake měla také svou představu, z čeho vzešla trochu kontroverzní, ale stále povedená Antibohyně. A teď tu mám Josephine Angelini, která ve své mysli stvořila Helen a Délosovy. Nemám v plánu Proroctví s Antibohyní nebo Percym jakkoli srovnávat, to vůbec ne. Každý tento příběh je jiný a svým způsobem originální.

Proroctví se mi chvíli na úplném začátku zdálo takové spíše vyloženě young adult - holka se svým tátou, která je velmi vyjímečná, ale buď to o sobě pořádně ani neví nebo se to snaží skrývat, má krásnou nejlepší kamarádkou a obě dohromady spoustu a spousta ambicí a možnstí do života. Super nápad, možná trochu klišoidní a předvídatelný ale i přesto stále skvělý, krásně čtivý a trochu i humorný. Mytologii, akci a napětí byste hledali jenom velmi těžko, pokud vůbec.

Ale potom to začlo být velmi dramtické. A to doslova. Dramatické a plné intrik a tajemství, neshod a sporů. Josephine se rozhodla to na začátku trochu zklidnit, aby se čtenář dokázal zpočátku začíst a aby si i trochu zvyknul na postavy a prostředí. Ale potom vás hodí do víru děje, kde je už je to všechno o dost komplikovanější a kde je více zapeklitostí a nesrovnalostí.
Mě se děj chvílemi zdál maličko táhlý, ale částěčně mi to vykompenzoval konec knihy a to tajemno, které je, čím více se blížíte konci, více nevyzpytatelné a nepředvídatelné.

Celkově je v knížce mytologie o řeckých bozích taková základní, autorka nechává hodně pracovat svou představivost, a tak je svět knihy hodně originální, zapeklitý a neokoukaný.
Jsem docela ráda, že zde není romatika utlačena takovým tím až příliš intezivním milostným trojúhelníkem, jak to někdy v knihách bývá. Autorka zvolila spíše zakázanou lásku, která i přesto nedává hrdinům sát. Řekla bych, že v knížce bylo tak akorát střízlivé množství lásky, která hezky doplňovala prostředí nebezpečí, nejistoty a napětí. Občas, a to musím zdůraznit, že se mi obzvlášť líbilo, jsou některé konkrétní scény i docela strašidelné a šokující. Opět jeden z aspektů, který knížku krásně doplňuje. Postavy se k příběhu i jeho vývoji krásně hodí. A i když se mi Helen sem tam zdála trochu dětisnká, tak to nakonec není nejhorší hlavní hrdinka. U pár postav bych klidně uvítala, kdyby měly v dalším díle trochu více prostoru, protože vzledem k jejich postavení a důležitosti se mi zdálo, že jsou v knížce trochu odstrčení a nevýrazní. Nicméně tahle kniha se mi opravdu velmi líbila. Bylo to něco nového a, jak už jsem řekla, originálního, co mě opravdu hodně bavilo, co mě překvapilo a co jsem moc ráda, že jsem si přečetla. Máte všichni, kdo jste knihu ještě nečetli, mé vřelé doporučení!

Komentáře (0)

kniha Proroctví recenze