Nebejvávalo dobře

recenze

Dobrých knih o kriminalistice a práci policistů není mnoho, ale ty, co existují, jsou skutečně výborné. Dobrých knih o historii zločinu také není zástup, ale tuto mezi ně s čistým svědomím mohu započítat.

Vladimír Šindelář odvedl na knize kus dobré práce a soubor vyprávění z přelomu století je napsáno poutavě. Autor odhaluje nejen pohnutky a myšlenky lidí páchajících nejodpornější zločiny, ale dokáže čtenáře šokovat. Několikrát jsem se ustrnula i nad kriminálníkem samotným, protože cesty zločinu a svědomí nejsou černobílé a mnohdy byly motivy opravdu velice smutné. Žádný z nich ale nedokázal vyvážit cenu lidského života. Jako dnes platilo i kdysi - vždy je lepší hledat řešení, které nestojí nikoho život, před více než sto lety měly ale také soudy poněkud více odstrašující prostředky k vynucení práva.

V knize mě překvapilo, kolik vražd bylo pácháno z vášně a pochybné lásky, lidé při cestě za svým srdcem a vrtkavým citem nechávali za sebou stezku lemovanou obětmi. Nejsmutnější případ v knize pro mě byl tatínek, který zabil svého smutného malého synka. Vadil maceše a zoufalý muž se nemohl rozhodnout, komu by raději své srdce věnoval raději a bohužel si vybral zrádnou a vrtošivou milenku a panovačnou ženu ve své domácnosti. Chlapeček do poslední chvíle věřil svému tatínkovi, po smrti maminky nikoho jiného neměl. Bohužel otcova ruka byla na topůrku sekery pevnější než jeho cit k chlapečkovi.

Nejvyšší cenu zaplatili oba.

Zločiny za časů c.k. monarchie jsou velmi zajímavým čtením nejen pro zájemce o zločin a historii, ale i pro příznivce silných lidských příběhů. Soudní spisy se takovými příběhy jen hemží a Vladimír Šindelář nám umožnil do několika z nich nahlédnout. Není to lehké čtení. Ale to nebyl nikdy ani život.

Komentáře (0)