Neandertálec v každém z nás

recenze Poslední neandertálská žena (2018)

Neandertálec v každém z nás
Archeoložka Rose objevila kosterní pozůstatky dvou těl, které byly pohřbeny v poloze hledící si do očí. Uložení kostí přímo srší důvěrnou blízkostí obou těl. Nález je o to vzrušující, neboť jde o ostatky neandertálské ženy a pračlověka z rodu moderních lidí. Rose by tak mohla celé vědecké obci předložit nezvratitelný důkaz o soužití obou druhů. Problém je v tom, že Rose bude mít pro svůj výzkum velmi málo času. Po již vzdaném boji se jí a jejímu partnerovi konečně splní sen. Rose je těhotná a půl roku do porodu je velmi krátká doba, aby mohla odkrýt, zdokumentovat a uveřejnit celou pravdu o tomto převratném archeologickém objevu.

Příběhu oné neandertálské ženy se věnuje druhá dějová linka, která se odehrává o 40 tisíc let dříve. V této době byl svět tak obrovský a prázdný, neandertálských rodin je už poskromnu. Seznamujeme se s dospívající Dívkou, která žije v malé rodině se svými dvěma bratry, Velkou matkou a nalezencem Skrčkem. Po studené zimě čekají na období, kdy táhnou ryby, aby se přemístili ze svého zimoviště na shromaždiště, kde Dívka snad spojí svůj život s novým partnerem a stane se Velkou matkou nové rodiny. Nelítostný a tvrdý život přispěje ke skutečnosti, že je Dívka vydaná napospas opuštěného života a touhou po přežití.

V knize se střídají obě dějové linky v přímé časové posloupnosti.
Zatímco příběh Rose sledujeme z jejího vlastního pohledu, život Dívky nám je překládaný očima nezávislého pozorovatele. Současné dějové lince není věnovaný takový prostor a jsem tomu ráda. Rose si mě nedokázala ze začátku získat, způsob vystupování byl neosobní a nezachránily to ani vcelku vágní dialogy. Můj postoj k hrdince se změnil až v závěru.
Oproti tomu interpretaci života v minulosti tleskám. Způsob dorozumívání pravěkých lidí nebyl o dialozích, najdeme zde jen několik málo slov, které spolu se skřeky tvořily způsob komunikace. Atmosféru života v pravěku tady tvoří primitivní způsob jednání postav opírajících se o jejich zvířecí pudy a zavedené rituály. Hlavní slovo hraje schopnost sledovat přírodu a využít jednoduchá po generace předávaná pravidla. Zvířecí instinkty a způsoby, jak je autorka předkládá, hrají důležitou roli pro přežití, jsou přesvědčivé a uvěřitelné.

Obě hlavní hrdinky spojuje nejen místo, kde se s rozdílem 40 tisíc let setkaly, ale i zásadní otázka ženského poslání. Obě jsou těhotné, prožijí porod a musí se vyrovnat s příchodem právě zrozeného nového života. V obou dějových linkách je toto podané velmi sugestivně.

Kniha určitě nepatří mezi klasické historické romány. O životě v tak hluboké minulosti asi nikdy nebudeme vědět vše, abychom ukojili naši zvědavost. Už teď ale víme, že něco málo z DNA neandertálců najdeme i v dnešní genetické výbavě člověka. Proč se tedy tématu spolužití neandertálců a pračlověka z rodu moderních lidí neujmout i v románové podobě. Fiktivní příběh Dívky takovou úlohu určitě splnil a mně se líbil.

autor: a.k · 25.08.2018 v 20:53 · přečteno 326x

Komentáře (0)

kniha Poslední neandertálská žena recenze