(Ne)vidí za roh

recenze

Umírající detektiv (2018) / a.k
(Ne)vidí za roh
Bývalý šéf Národní kriminální policie Lars Martin Johansson, toho času v důchodu, se vrací z jednání v bance, spěchá za manželkou Piou na poloostrov, kde užívají letní pohodu. Je hladový, proto se cestou zastaví na svou oblíbenou klobásu. Už ji ale neochutná. Propadá se do bezvědomí a probudí se až za dva dny v Karolinské nemocnici. Od své ošetřující lékařky Ulriky Stenholmové se dozví zdrcující rozsudek. Má vážně nemocné srdce, krevní sraženina se mu dostala do mozku. Johansson je ochrnutý na půl těla, ale když bude rehabilitovat, dodržovat přísný režim životosprávy, mohlo by to být lepší.

Doktorku Ulriku trápí dávný rozhovor se svým otcem. Byl farářem a než zemřel, naznačil Ulrice, že se mu při zpovědi svěřila jistá osoba o totožnosti vraha devítileté dívenky Yasmine, která byla znásilněná a uškrcená. Vražda se nikdy neobjasnila. Ulrika se obrací na Johanssona. Zná podrobnosti o jeho dřívější úspěšné kariéře u kriminálky. Věří, že by Johansson dokázal najít vraha, přestože se zločin odehrál již před dvaceti pěti lety. Přestože je brutální čin podle zákona promlčený, Johanssona nenechává chladným. Už v nemocnici začíná na vlastní pěst pátrat po okolnostech, zjišťuje packalství vedoucího vyšetřování, skládá střípky případu, které vyšetřovatelé v minulosti přehlédli. Pomáhá mu i jeho nejlepší přítel a bývalý kolega Jarnebring.

Johanssonův zdravotní stav se moc nelepší. I když se posléze dostává do domácí péče, musí se o něho postarat najatá ošetřovatelka Matilda. Johansson má vlastního neurologa, vlastní fyzioterapeutku, vlastní slečnu na hlídání. Jediné, co mu chybí, je jeho vlastní život.

Johansson je mrzutý, velmi rychle se unaví, má výpadky paměti, střídají se mu nálady. Často říká věci, a sám ani neví proč. Aby zvládl nápor vyšetřování, užívá spoustu léků.

Vzhledem k tomu, že pro počáteční způsob vyšetřování zvolil autor formu převyprávění závěrů z výslechů a protokolů z policejního spisu, je Johanssonovo chování, nálady, myšlenky a celkový přístup ke svému zdravotnímu stavu pro čtenáře příjemným rozptýlením. Dovedla bych si představit, že kdyby pro tyto pasáže použil autor například střídání časových linií, dostal by příběh větší spád. Naštěstí nastupuje do děje nová postava, pomocník, osobní řidič a později přítel Max. V okamžiku, kdy Johansson začne podnikat své cesty za vyšetřováním, je čtení daleko poutavější.

Před detektiva se kupí čím dál víc problémů. Vyřešení případu nemůže skončit jen odhalením vraha. Jak docílit toho, aby pachatel dostal zasloužený trest? Johansson to má velmi chytře vymyšlené. Skutečnost ale dopadne úplně jinak.

Ocenit musím velmi zdařile propracované charaktery postav. Starý detektiv, který přes vážné zdravotní problémy zůstává svůj, stále hodnotí, zda-li není „divnej“ a dopadení pachatele je pro něho důležitější, než vlastní zdraví. Chytrá ošetřovatelka Matilda, která má velmi osobitý přístup k práci a svým tetováním dohání Johanssona k šílenství. Osobní pomocník Max, který má za sebou velmi těžké dětství v Rusku (a o jeho smutné historii se také dočteme), nezahořkl, je čestný a oddaný svému novému zaměstnavateli.

Kniha „Umírající detektiv“ patří do série „Jarnebring a Johansson“ a je osmou v pořadí. Předchozí knihy zatím na našem knižním trhu nevyšly. Přestože jde o závěr celé série, neměla jsem pocit, že by mi chyběly informace z předešlých detektivních případů.

Knihu určitě ocení příznivci poctivých detektivek, kteří na úkor krvavých scén dávají přednost systematickému vyšetřování se sympatickými postavami.

Komentáře (0)

kniha Umírající detektiv recenze