Ne až tak svatá světice

recenze

Hříšná světice (2016) / Kikina182
Hříšná světice

Na obálce je vyobrazena kněžna Ludmila. Není to ale obyčejný portrét. Nevím, jak to grafici udělali, ale vypadá to, jako kdyby byl nakreslen na nějakém hrubším povrchu. Umím si představit i lepší způsoby, ale tohle, zvlášť s kontrastem mezi světlou a tmavou částí obálky nevypadá vůbec zle. Název knihy je napsán obyčejným fontem ve světle žluté barvě, což se k motivu hodí. Ale vůbec se mi nelíbí jméno autora napsané červenou barvou. Pravděpodobně šlo právě o to, aby jméno autora bilo do očí, ale s tou červenou je to doopravdy trochu přehnané.

Abych byla upřímná, tak historii zrovna dvakrát nemusím. I když v poslední době jsem dala šanci několika knihám odehrávajících se kdysi dávno a většina z nich se mi zalíbila, ale všechno to bylo od zahraničních autorů s historií jiných zemí. Tak jsem si řekla, že by nebylo na škodu zkusit knihu od českého odehrávající se v době počátcích našeho státu. Konec konců žiju v Čechách, takže by to bylo k mé zemi nefér, kdybych to aspoň nezkusila.

Jako asi každý jsem na základní i střední škole měla dějepis, ale upřímně jsem v těch hodinách spotřebovala všechnu energii na to, abych udržela oči otevřené. Proto i z toho mála, které je písemně doloženo nevím skoro nic. A přesto, že je tahle kniha v podstatě fikcí, je inspirována skutečnými fakty, takže jsem doufala, že si alespoň trochu rozšířím obzory.

Příběh vypráví o počátcích českého státu. Konkrétně hlavně o tom, jakou úlohu v tom hrála Ludmila, manželka českého knížete Bořivoje. V mnoha knihách je Ludmila vylíčená jako světice, která by udělala cokoli pro svou zemi a pro svou rodinu. Ale v této knize je rozebírána její skutečná, „hříšná“, stránka.

Upřímně mi Hříšná světice dost připomínala jsi zmíněné hodiny dějepisu. Celá ta kniha se vlekla, i když musím uznat, že když jsem přečetla zhruba prvních 50 stran, tak už se to četlo trochu lépe. Nemyslím si, že by byla kniha špatně napsána, spíše mi nesedla. Neustále se mi pletla jména a já tak v knize listovala často i o několik stran zpátky. Ale to je pravděpodobně způsobeno tím, že se moc nevyznám v české historii. Mám dojem, že milovník historie by s tím neměl nejmenší problém.

Ludmila je v knize vyobrazena jako velmi proradná osoba, ale zároveň se snaží ochránit to, v co věří, i když se musí brodit hromadou mrtvol. Od jejího cíle ji nic neodradí, když si něco usmyslí, tak se o to postará. Popravdě si vůbec neuvědomuji, že by v této knize něco nasvědčovalo tomu, že je to světice. Možná ta ochota udělat pro svou zem cokoliv…

Jan Bauer, Hříšná světice ani česká historie evidentně není zrovna můj šálek čaje. I když musím uznat, že nakonec mi v hlavě něco z knihy přeci jen ulpělo, takže to ztráta času nebyla. Sice to není kniha sepsána přímo podle historie, ale mít aspoň tušení o tom, co se kdysi dávno zhruba dělo, je lepší, než nemít o té době nejmenší ponětí.

Přesto, že mi kniha zrovna dvakrát nesedla si myslím, že by mohla potěšit mnoho lidí. Především tedy čtenáře, kteří se zajímají o českou historii, konkrétně tedy počátky českých zemí, věcí, kdo hrál v té době jakou roli a jsou otevřeny všemožným spekulacím. Těm bych tuto knihu rozhodně doporučila.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Moba.

Komentáře (0)