Návrat nebyl nikdy jistý

recenze

Jakub žije se svými rodiči v Praze, jezdívá na prázdniny k prarodičům do vesnice Středa a vlastně si žije celkem spokojený život. Ale ne všichni si žijí tak dobrý život jako on. Jakubův otec je členem STB a k jeho práci tak patří spousta nepříjemností. Po pádu komunismu Jakubovi rodiče zemřou a Jakub se tak musí přestěhovat k babičce a dědovi, jenže od té chvíle to s ním jde prudce z kopce. Jejich život začne komplikovat Muž s botou, který s sebou nese děsivé tajemství Jakubova otce.

To všechno Jakub nakonec zvládne a dostane se k vesmírnému výcviku, z něhož následně může letět do Vesmíru. Všechno jde podle plánu, tedy minimálně do té doby, než se objeví Hanuš.
Jaroslav Kalfář je nový autor, který z Čech doputoval do Ameriky, odkud následně doputovala jeho první kniha. Ale není to ledajaká kniha, je to skvělá kniha. Prvně jsem všude viděla reklamy, následovány fotkami na sociálních sítích a nebudu vám lhát - právě ta obrovská reklama mě donutila si ji přečíst. Ovšem teď už vím, že to rozhodně nebyla žádná chyba a nechala jsem se zlákat správně.

Jakub byl opravdu zajímavý. V knize děj skáče z přítomnosti do minulosti, je rozdělený na dvě části, Vesmír a dětství, které se pravidelně střídají. Vše vidíme z Jakubova pohledu, ale autor se moc nezahazuje s dlouhými popisy toho, jak hrdina trpěl nebo naopak jak něco miloval. Skoky v čase byly krásně a přehledně rozděleny a vlastně ani nevím, který čas jsem četla radši.

Kromě Jakuba a jeho rodiny zde vystupovalo i pár dalších postav - Lenka, Jakubova žena, Tůma, který ho do vesmírného programu dostal, zmiňovaný Muž s botou nebo třeba Petr, člen vesmírného programu a následně i Jakubův velmi dobrý kamarád. Poté tu jsou i postavy, které Jakub znával v dětství, těch ovšem není tolik, jelikož nebyl nikdy populárním dítětem, ani před pádem komunismu, kdy mu všichni dospělí i děti radši vyhověli, než aby potom měli problémy s STB.

Děj byl plynulý, nikdy jsem se nenudila, bylo se pořád co dozvídat. První polovinu knihy jsem byla napjatá neustále, bylo pro mě neskutečně těžké se od čtení odtrhnout a to se mi už dlouho nestalo. Normálně u sebe papírové knihy všude netahám, ale Kosmonauta jsem měla v elektronické podobě, proto jsem se od něj (naštěstí) nemusela dotrhávat tak často. Co se mi na ději opravdu moc líbilo a chtěla bych to vystihnout, bylo to, že se mi všechno zdálo děsivě přirozené a reálné. Opravdu lidské. Dokázala jsem se vžít do Jakuba i do ostatních postav a duševně to pro mě byl mnohem větší požitek než jindy.

Kalfář se nevěnoval vztahům, nerozebíral je do detailů, neřešil kdo, kde a s kým, prostě jenom konstatoval, že někde něco bylo a mně to stačilo. Není to romantická kniha, ale zaujme i něžné duše. Proč? Protože sám Jakub není žádný drsňák, minimálně ze začátku ne a prožívat s ním celou cestu Vesmírem je dobrodružství. Představte si, že vidíte poprvé hvězdy nebo že se vám právě povedlo něco, o co jste se snažili zatraceně dlouho - asi tak jsem se cítila, když se Jakub dostal do Vesmíru.

Celý popis děje se vám může zdát drsný, i mně to tak připadalo, ale po dočtení můžu říct, že po napětí je humor hned na druhém místě. Není to ten druh humoru, kdy bych se musela za břicho popadat, ale úsměv na tváři mi vykouzlil mnohokrát. Díky tomu se z něj stává ideální dárek pro každého staršího dobrodruha.

Po grafické stránce je Kosmonaut taky velmi povedený. Nádherná modrá obálka, která nevypadá dobře pouze na Instagramu, ale i v knihovničce a zevnitř najdete trefné názvy kapitol, ve kterých se zpětně dobře hledá. Stránky mi mizely pod rukama tak rychle, že nebyl čas na nějaké značení si stran pro případný návrat ke knize, takže se výstižné názvy kapitol nakonec šikly.

Nečekejte žádné Star Wars - budete zklamání. Je pravda, že já jsem čekala nějakou akcí nabitou knihu, kde se budou sekat hlavy, střílet ufouni a kdo ví, co ještě. Zklamání nepřišlo, tohle bylo opravdu lepší než to, co jsem čekala. Nejlíp nic nečekejte, ať jste překvapení ještě víc než já. Prostě si Kosmonauta kupte a ponořte se do jeho stran, do toho typu příběhu, kdy se nemůžete dočkat konce, ale zároveň nechcete, aby to skončilo. Stojí to za to.

Jednu hvězdičku z hodnocení kniha ztratila díky tomu, že po ní nemám pocit nějakého vnitřního obohacení. Nepotřebuji si ji přečíst znovu a asi na to ani nikdy chuť mít nebudu. Byla to pro mě napínavá jednorázovka, která by nebyla tak skvělá a napínavá, kdybych ji četla podruhé. Je to jako když si přečtete vážně dobrou detektivku a pak už ji nemůžete číst podruhé, protože víte, že vrahem byl zahradník.

Za recenzní výtisk děkuji ereading.cz
Poki z archivnik.blogspot.cz

Komentáře (0)