Návod jak připravit o život manželku

recenze

Nakladatelství Paseka patří velký dík za překlad skvělého thrilleru amerického spisovatele Petera Swansona s českým názvem Na zabití. Kniha se může směle řadit k již známé knize Zmizelá.
Autor vypráví příběh bohatého podnikatele Teda Seversona, jež se při čekání na letišti posilněn několika martiny dá do řeči se spolucestující jménem Lily. Svěří se dokonce se svým podezřením, že ho jeho krásná manželka s největší pravděpodobností podvádí a že by ji za to nejraději zabil. Právě tato věta ho však vrhne do víru událostí, které by před nástupem do letadla rozhodně neočekával.
Do spolucestující se zamiluje, a proto není schopen odmítat její další navrhované schůzky a hlavně její plánování samotné vraždy své ženy a nakonec i jejího milence. S postupujícím dějem se více zaplétá do kolotoče lásky, nenávisti, pomsty a vraždy.
Kniha je vyprávěna v první osobě, ovšem z několika hledisek. Je rozdělena do dvou částí a každá kapitola je odvyprávěna jinou osobou. Autor dává prostor k vyprávění samotnému Tedovi, zejména v první části knihy, ovšem dává prostor i milenci a spolucestující Lily z letadla. Každý tak vypráví svůj celý příběh. Čtenář se dozvídá o minulosti a o konkrétních pohnutkách, jež každou postavu vedou v příběhu po dané cestě. Tím Swanson rámuje celý příběh a dává mu tak jasné kontury.
Zároveň však v čtenářích rozvíjí pochybnosti o postavách samotných. Například postava Lily je více záhadnější když postupně její příběh rozkrývá, že o vraždách ví mnohem více, než kolik by mohla vědět z detektivních knih a filmů.
Začátek knihy je svižný a pro čtenáře chytlavý. Ke konci knihy ovšem již spíše ztrácí dech. Nicméně stále nenudí. Při plánování jednotlivých kroků vraždy je čtenář nucen více se soustředit kvůli přesným detailům a následně bojovat s několika dějovými odbočkami, které danou situaci rozmělní a výrazně zpomalí.
Kniha výrazně pracuje s čtenářským očekáváním a pohrává si s ním. Swanson svojí knihou nabízí opravdový zážitek z četby. Propracovaná psychologie postav ve spojitosti s příběhem upomíná na Alfreda Hitchcocka. Svižná forma vyprávění a střídání vypravěčů čtenáře z příběhu nepustí. Chytrý závěr je pak pomyslnou třešničkou na dortu, když nastíní, že ne všechno je tak, jak se celou dobu zdá.

Komentáře (0)