Navěky jenom Ty

recenze

Archerův hlas (2015) / Aracely

Tato kniha mě hluboce zasáhla. Naposledy ve mně takové pocity zanechalo Deset malých nadechnutí a Jedna malá lež. V něčem jsou si tyto knihy velmi podobné a přesto je každá jiná...
Troufám si říct, že jsem se ještě nikdy nesetkala s někým, jako je Archer Hale. Skoro se nedá popsat, jaké pocity během četby pociťujete.

Autorka píše opravdu úžasně. Prostřednictvím jejího psaní s hrdiny všechno prožíváte, jako byste byli při tom... Při čtení pocítíte celou škálu emocí. Žádná oddychovka to opravdu není, ale stojí to za to!

Hlavní hrdinka Bree Prescottová odjíždí do městečka Pelion ve státě Maine, utíká před svou velmi tragickou minulostí a doufá, že tady dokáže začít znovu. Není ale jediná, kdo trpí... Poznává zde tajemného, samotářského muže jménem Archer Hale. Archer je němý a ukrývá před světem děsivé tajemství...

Je to příběh o ženě, která trpí posttraumatickou poruchou a pořád se jí vrací vzpomínky na onu strašnou noc a o muži, jehož láska by je mohla oba vyléčit...

Jedná se o samostatný román, i když kniha Archerův hlas patří do série: Znamení lásky.

Musím říct, že jsem si Archera jako milostného hrdinu zamilovala. A i ostatní čtenářky si ho zamilují pro jeho tajemnou povahu, nevinnost, plachost, obrovskou sílu a mnoho dalšího...
Archer Hale ukradl i mé srdce :-).

Bree byla báječná hrdinka a byla mi moc sympatická. Velmi laskavá, srdečná a empatická.
Ani jednomu z nich, nemám co bych vytkla a to se mi stává opravdu zřídka...

„Sakra! zaklela jsem a sklonila se,
abych nákup posbírala. Otevřela jsem velkou kabelu a hodila do ní šampon a kondicionér, které jsem sebrala ze země, když jsem periferním viděním zahlédla, jak se u mě někdo zastavil, a trhla sebou. Vzhlédla jsem, zrovna když muž poklekl na koleno a podal mi lahvičku prášků na bolest hlavy, která se podle všeho odkutálela přímo jeho směrem. Zadívala jsem se na něj. Byl mladý a zarostlý, jeho dlouhé, mírně kudrnaté hnědé vlasy zoufale potřebovaly ostříhat a vousy vypadaly, jako že se o ně ani nestará, než že by si je nechal nárůst schválně. Potom se naše oči střetly. Ty jeho měly tmavou barvu zralé whisky a rámovaly je dlouhé tmavé řasy. Byly nádherné. Zírala jsem na něj a měla pocit, jako by mezi námi něco proběhlo, něco hmotného, jako bych se mohla natáhnout a uchopit vzduch mezi námi - něco teplého a měkkého. Zamračila jsem se. Zmátlo mě to, ale nedokázala jsem se odtrhnout od jeho očí, které přede mnou rychle ucukly. Kdo byl tenhle podivný muž a proč tu přede mnou zůstal klečet jako přimrazený?“
Str ~ 29

Byl to krásný, emotivní a zcela jedinečný příběh o přežití a velké síle lásky.

Doporučuji k přečtení!!!
Nechte se okouzlit knihou, tak jako já ;-).

Komentáře (12)

Přidat komentář

---