Naturalistický sociální román 21. století

recenze

Skvělá autobiografická prvotina velmi talentovaného autora, která oprávněně vzbudila pozdvižení po celé Francii. Já ji vnímám především jako klíč k pochopení myšlení a chování lidí na chvostu společenského žebříčku. Příslušníků narůstající vrstvy prekariátu, frustrovaných jedinců na okraji společnosti, kteří nejsou schopní uniknout vlastnímu osudu (a často se o to ani nepokoušejí). Autor se trefil do té správné doby - kniha vpodstatě podává vysvětlení, kde se berou nálady ve společnosti, které umožňují nástup lidí jako je Le Pen, Okamura nebo Zeman. A poukazuje na to, že se s tím nedá nic dělat - rozum, logika, dokonce ani cit nebo apel na morální hodnoty nemá šanci. Ti lidé prohráli svůj život a jedinou šancí na záchranu je útěk. Stejnou strategii ostatně volí i hlavní hrdina, který má to štěstí (!), že jeho homosexuální orientace slouží vlastně jako katalyzátor sebeuvědomění a reflexe okolní zoufalé reality všedního dne na jedné malé francouzské vesnici, kde maturitu má jen starosta, učitelka a majitel obchodu a všichni muži jsou odsouzeni k práci ve šroubárně a manželky k rodění potomků, kteří sdílí osud svých rodičů. Malý Eddy je obětí šikany kvůli svému zženštilému chování, prochází si obdobím popírání a následného přijetí vlastní přirozenosti a řeší jak se vymanit z bludného kruhu beznaděje, v němž uvízli (nebo dříve či později uvíznou) jeho rodiče a vrstevníci. Jak to celé dopadne si přečtěte sami, nicméně já se už nemohu dočkat překladu Louisovy druhé knihy Dějiny násilí.

Komentáře (0)