Našla jsem si kluka. Bohužel je fiktivní.

recenze

Bez naděje (2014) / Bolkonská

Připadá mi extrémně těžké psát o něčem, co mě tak moc sebralo. Řvala jsem jako pominutá, až mě mimoděk napadalo, jestli náhodou nemám nějaké skryté trauma, do něhož tento příběh jemně šťouchnul. Ale taky jsem se strašně moc nasmála. A přečetla to šílenou rychlostí. Je to pro mě guilty pleasure, ale jo, miluju to.

Sky, to je ta holka, co nechodí do školy, protože si její hipisácká máma umínila, že domácí vyučování je lepší. Ta hezká holka se špatnou pověstí, co k sobě po večerce pouští kluky oknem. Co tam s nimi asi tak dělá? Sky, ta, co chodí běhat a ráda čte, asi celkem normální, průměrně hezká. Tak ta se teď zamilovala. Ale echt.

Six vstala a vztáhla ruce ke stropu. „Sky, proč?! Proč tě ze všech kluků na světě musí přitahovat zrovna Dean Holder?“
Znělo to zklamaně. Ale proč? Nikdy předtím jsem neslyšela, že by se o něm zmínila. Určitě s ním nikdy nechodila. Tak proč najednou přešla od nadšeného výrazu ke skoro pohřebnímu, jako by něco bylo moc, moc špatně?
„Potřebuju podrobnosti,“ ozvala jsem se.
Six zavrtěla hlavou a spustila nohy z postele. Pak se vydala ke skříni a vylovila z ní džíny, které si natáhla na sebe. „Je to hajzl, Sky. Chodil k nám do školy, ale poslední rok byl prej v polepšovně. Moc dobře ho neznám, ale vím, že to není kluk na chození pro holky jako my.“

Vůbec se mi nechce shrnovat děj, asi to prostě nebudu dělat. Jen poznamenám, že anotace vypadá jaksi velmi klidně a téměř obyčejně ve srovnání s tou smrští, jež na vás v knize doopravdy čeká. A taky řeknu, že jsou tam naprosto skvělé dialogy, prostě se budete smát, a možná si vzpomenete na několik svých vlastních rozhovorů a polibků, ó jak dávno je to pryč. Kdyby mé srdce nechalo mluvit můj mozek, možná bych splétala něco konkrétnějšího o konci, k němuž můžete mít výhrady, ale mozek s tímhle nemá co dělat. Beru to všechno tak, jak to je.

„Do hajzlu se všema poprvý, Sky. Pro mě je důležitý jen to, že s tebou je to navždycky.“
Políbila jsem ho. Sakra jsem ho políbila. Líbala jsem ho s každým douškem emocí, které mi zachvívaly tělem.

Kdyby mně někdo něco takovýho řekl, to si pište, že bych ho taky sakra políbila. Jenomže tohle ze sebe ve skutečnosti žádný kluk nevymáčkne. Proto čteme, že. A Holder (ten kluk voní mátou a kolou, není to skvělé?), Holder je teď můj, můj, můj! Najděte si někoho jiného!

Na Goodreads jsem četla, že další díl se věnuje právě jemu, jeho rodinné historii. Což je fajn. Přesto už teď řeším dilema, jestli to pak vůbec číst. Skyin příběh se mi ohromně líbil. Ohromně bych se bála zklamání. A to je asi všechno. Objektivně vám tady tu knihu vůbec nezhodnotím. Neberte tenhle článek jako recenzi. Je to jenom nadšený výkřik jednoho čtenáře. Na druhé straně, existuje reálná šance, že když to zamávalo mnou, vás to taky nakopne. Doufám v to.

Komentáře (2)

Přidat komentář

---