Narodili se aby přežili, skutečný příběh tří žen, které těhotné odjely do koncentračního tábora Osvětim

recenze

Tři ženy. Tři životy. Tři stejné příběhy. Priska, Rachel a Anka měly podobný život. Narodily se skoro ve stejné době, narodily se do doby, kdy končila první světová válka a v prvopočátku začínala druhá světová válka. Všechny tři měly židovský původ. Jediné, co měly odlišné, byly jejich životy před válkou. Myslely si, že jsou v bezpečí, že jsou daleko od války, že až k nim se válka dostat nemůže. Vdaly se za své milující manžely, toužily mít děti. Priska se o to pokoušela ještě před deportací, ale utrpěla několik potratů. Až v koncentračním táboře zjistila, že čeká dítě. Díky němu se rozhodla, že přežije. Jako by to tak mělo být, porodit dítě v tom nejhorším pekle, jaké si člověk dokáže představit. Všichni se báli o své životy, těhotné ženy byly ihned posílány ke zplynování, ale tyto tři ženy se svému osudu postavily čelem a své těhotenství zapřely. Díky tomu měly sílu přežít. Skoro všichni z jejich blízkého okolí, z jejich přátel zemřeli v Osvětimi nebo při transportech. Ony ne, ony se nevzdaly už jen kvůli svým dětem, které nosily pod srdcem.
Pro nás, kteří jsme hrůzy války nezažili na vlastní kůži je nepředstavitelné, co lidé museli vytrpět. Jak se s nimi zacházelo, jak byli ponižováni přede všemi. Museli vykonávat otrocké práce, jen aby se německému vojsku vedlo dobře ve válce, aby mělo dostatek střeliva a dostatek leteckých sil. A to jen proto, že byli jiní než Němci. Vyznávali jiné náboženství, měli jiné příjmení. Jen proto, že jeden člověk, který usiloval o čistou Árijskou rasu, muselo zemřít několik milionů lidí. Nakonec postupující Spojenci bombardovali německá města, osvobozovali je. Osvobozovali i koncentrační tábory. To, co všichni osvoboditelé viděli, z nich mnozí ještě nikdy neviděli.
Postupně, když byly koncentrační tábory osvobozovány, nikdo tomu nechtěl věřit. Lidé byli vystrašení, vyhladovělí, nemocní. Nejsmutnější je to, že někteří lidé zemřeli pár dní před osvobozením. Nebo také pár dní po osvobození, když měli možnost se po několika letech pořádně najíst, ale místo toho, aby jim to pomohlo, je to zabilo.
Můžeme se dneska jen ptát, proč se to všechno muselo stát, proč muselo zemřít tolik lidí. Ovšem nikdy bychom neměli na tyto příběhy zapomínat. Tyto příběhy jsou velkou součástí našich dějin, které nikdo nevymaže. Nesmíme na to zapomínat. Měli bychom dělat všechno proto, aby se to už nikdy nestalo. Ale máme tu jistotu, že se to nebude nikdy opakovat? Co když se zase objeví někdo podobný, jako byl Hitler a zase budou umírat miliony lidí?
Kniha na mě zapůsobila obrovským dojmem, je v něm popsáno tolik citů, neuvěřitelná touha přežít a nevdat se za každou cenu. Přátelství, láska, touha k přežití bylo kolikrát to jediné, co hlavním hrdinům knihy zůstalo. Přečtěte si tuto knihu. Přečtěte si další knihy o holokaustu. Vzdejme hold těm nevinným lidem, kteří zemřeli rukou druhých lidí.

Komentáře (0)