Nalezneme konečně štěstí?

recenze

Na závěrečný, třetí díl romantické ságy jsem se těšila hned po dočtení druhého dílu s názvem Taťána a Alexandr. Byla jsem zvědavá, jak to všechno dopadne, a to nejdůležitější - jestli Taťána a Alexandr budou konečně bok po boku druhého šťastní a dokáží se odpoutat se od minulosti.

Sice mi Letní zahrada leží v knihovničce už od listopadu loňského roku, kdy kniha vyšla, ale já jsem se k ní, bohužel. dostala až nyní. Největší zásluhu na tom zcela určitě má můj nedostatečný dostatek volného času, ale také to, že jsem si tuto knihu chtěla vychutnat co nejdéle. Takže jsem dlouhou dobu přemýšlela nad tím, co se asi může dalšího stát při cestě za štestím a když už jsem se do ní pustila, chtěla jsem, aby se mnou strávila co nejdelší dobu, protože do tohoto příběhu jsem se zamilovala již s prvním dílem, Měděným jezdcem. Nedokázala jsem si prostě představit, že další díl již nebude. Při té představě jakoby byl člověk o něco ochuzen, protože pokud čtete knihu, která má více dílů, dokonale zapadnete do příběhu a jen horko těžko se pak s postavami loučíte.

Letní zahrada, již samotný název by nás mohl oklamat tím, že závěrečný díl bude jiný než ty předešlé a že se konečně naši dva hrdinové budou pouze radovat a užívat si společně svého syna Anthonyho. Ale kdepak, to by bylo moc jednoduché. Stejně jako není jednoduchý život nikoho z nás, ani Taťána a Alexandr nejsou kdejakých trápení ušetřeni. I přesto, že si prošli peklem druhé světové války, přišli o spoustu rodinných příslušníků a lidem blízkých jejich srdcím, jejich minulost se jim neustále vrací a neumožní jim zapomenout.

V Letní zahradě je neustále přítomný strach - co kdyby náhodou někdo zjistil, že po Alexandrovi je v Sovětském svazu vyhlášeno pátrání? Co kdyby ho náhodou někdo nařkl ze špionáže? Je před námi spousta otazníků a odpovědi k nám přicházejí jen pozvolna. Takže malý Anthony se s rodiči stěhuje z místa na místo, nikde si nemůže najít kamarády. Do toho všeho jsou tady ještě sny, které každý člen rodiny má. Splní se jim však někdy?

Třetí díl byl stejný, ale zároveň úplne jiný než předchozí dva. Stejný z toho důvodu, že když už si chceme konečně oddychnout a začít se radovat, tak se stane něco, co nás vyvede z našeho omylu. Proto jsem již od začátku četla s opatrností a očekávala jsem, kdy je tomu skutečně tak jak je to psáno a kdy mě naopak čeká něco, co vezme vítr z plachet nejen mě, ale celé rodině Barringtonových. A jiný je tento díl v tom, že mi chvílemi až neuvěřitelným způsobem lezly hlavní postavy na nervy. Vadila mi Taťánina naivita, klid a nevědomost. Vadila mi Alexandrova nařčení, nevěřícnost a obviňování. Snad jediným, kdo mi skoro celý příběh nevadil, byl Anthony. I když ten je prostě po Alexandrovi - tvrdohlavý a jde si prostě za svým. A navíc je tento díl nejvíce podobný příběhům z červené knihovny.

Opětovně jsem při čtení zažila neuvěřitelné množství pocitů - strach, radost, štestí, hrůza, vztek, naivita - doslova jak na kolotoči hlavou dolů. Ale byla to jízda, která stála za to a na kterou jen tak nezapomenu. Často se mi nestává, aby ve mně jedna kniha vyvolala tolik protichůdných a smíšených pocitů.

V Letní zahradě se seznámíme se spoustou nových postav. Některé z nich jsou pro nás důležité, jiné zapomeneme stejně rychle jako jsme se s nimi seznámili. Některé z nich mi sedly, jiné nikoliv.

Líbil se mi obsáhlý počet stránek, protože zbožňuji knihy, které se mnou zůstanou po delší dobu. Letní zahrada je doplněna o kapitoly z Tánina dětství, takže alespoň jí můžeme ještě lépe poznat. Co mě však překvapilo, je fakt, že ve třetím díle nenechala autorka větší prostor pro naší mlsnou fantazii, ale popsala nám úplne vše, co mohla. Víme, jak vše dopadne, takže nemůžeme po dočtení přemýšlet nad tím co by, kdyby, ale máme to před očima naservírováno jako lahodný pokrm s třešničkou na dortu. Což je trochu škoda, protože já ráda po dočtení jakékoliv knihy ráda fantazíruju.

O obálce knihy se také hodně diskutuje. Některým se líbí, jiní ji zavrhují. Mně osobně se líbí, protože už jen ta barevnost na ní mě vtahuje někam do jiného světa, pryč od každodenních starostí a povinností. A navíc - všechny tři díly, každý jinak barevný, vypadají vedle sebe v knihovně naprosto dokonale.

Jsem zvědavá, zda-li u nás vyjde některá další kniha od Paulliny Simonsové. Pokud se tak stane, nenechám si jí ujít již z toho důvodu, abych se přesvědčila, jestli i její další příběhy, jsou stejně návykové, jako byly všechny tři díly této romantické trilogie.

Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: 2013
Počet stran: 632
Překlad: Milena Pellarová

Komentáře (0)