Nahý mezi vlky

recenze

Nahý mezi vlky (1977) / Morsie (1106 views)
Nahý mezi vlky
Už jsem tu párkrát psala o knížkách, které se zabývají druhou světovou válkou, nacisty, genocidou a samotnými Židy a ani tentokrát se tomu nevyhnete. Inu, mám v tom zálibu. Ok, teď to znělo trochu úchylně, ale jistě chápete, jak to myslím. Prostě se o to zajímám a pak se ráda dělím o své dojmy – často ne zrovna nejveselejší.

A potvrzuje se to i tentokrát. Má zkušenost s Nahým mezi vlky opravdu nepatří mezi ty nejšťastnější. Ne snad, že by to byla tak špatná kniha, ale to, o čem se člověk dočítá – jednoho pak zamrazí. A přesto, jedná se o příběh plný naděje a lásky – v koncentráku.

Už chápete to mrazení?

Zdravím touto knihou mrtvé spolubojovníky všech národů, které jsme na své cestě poseté oběťmi museli zanechat v táboře Buchenwald.

Tímto věnováním začíná Bruno Apitz svůj příběh. Knihu, která by se mohla zdát skutečností, i když pochází pouze z autorovy bohaté fantazie. To ale nic nemění, protože tohle se za války v proměněných podobách odehrávalo dnes a denně.

Zažít válku je jedna z nejhorších zkušeností, jakou vůbec můžete získat. A pak si představte, že byste ji museli zažít jako docela malé dítě – hrůza! A když pak k tomu přidáme, že byste nebyli jen tak nějaké obyčejné dítě, ale to s nečistými geny, to židovské, byla by to kombinace, která se dá jen těžko přežít.

Rodiče takových malých, židovských dětí se je proto snažili ukrýt, kde se dalo. V katolických kostelích, na venkově, u věrohodných známých – všude. A ti nejbezradnější, ti kteří své potomky někam nezašantročili, se je pak snažili všemožnými způsoby propašovat spolu s sebou do koncentráku. A i když se to zdá nesmyslné, tak všude líp, než ve spalovací peci, nebo spárech hodného strýčka Mengela.

A právě o takovém propašovaném dítěti je Nahý mezi vlky.

Příběh o malém, tříletém chlapci, jehož jeho otec tajně pronesl v cestovním kufru přímo do tábora Buchenwald. Bylo to riskantní, nebezpečné, ale pořád lepší, než smrt.

Jenže krátce potom, co se oba dostali za bránu Buchenwaldu, se rozdělili a malý Stefan zůstal úplně sám. Měl to spočítané a jistě by nepřežil, kdyby nebylo odvahy, soucitu a odhodlání jeho dospělých spoluvězňů.

Muži, mezi které se malý Stefan dostal, byli převážně političtí vězni – komunističtí důstojníci – kteří zrovna v těch chvílích chystali vzpouru. Chystali se těm nacistickým grázlům pořádně zatopit, jenže najednou mezi sebou měli malé dítě. A ať si to chtěli přiznat nebo ne, chlapec a jeho přežití se stalo jejich prioritou.

Jak jsem psala prve, ten příběh není šťastný, přesto je protkán hlubokými city a nadějí…

Když čtete tuhle knihu, tak vnímáte tu polaritu – na jedné straně bezcitní nacističtí pohlaváři, SS a gestapo, na té druhé nuzní vězni koncentráku, kteří riskují své životy pro záchranu jedno dítěte. Můžete být tvrdí jak skála, ale stejně to s vámi hne. A je vám docela jedno, že ti dobří, jsou vlastně komunisti. Protože ve výsledku na tom nezáleží a tenkrát na tom nezáleželo už vůbec.

Nahý mezi vlky je příběh, který by si zasloužil víc pozornosti. Už jen proto, že po jeho přečtení značně přehodnotíte svoje hodnoty a pohled na svět.

Komentáře (0)

kniha Nahý mezi vlky recenze