Nacistova dcera

recenze

Zlo je odvěké a přítomné pod každým kamenem. Někdy se setkává s dobrem, někdy se dobro dokonce snaží bojovat.

S knihou dostáváme zase trošku jiný pohled na druhou světovou válku. Je tolik příběhů o této době, každý jiný, ale vlastně jsou si velmi podobné...

Greta jako dítě prožila druhou světovou válku, nyní na konci svého života trpí alzheimerem. Nemoc mění její myšlení i její vzpomínky...
Greta celý život trpí tím, že je dcerou nacisty, který způsobil smrt tisícům lidí. Dává si za vinu, že nedokázala nikomu pomoci, vedla privilegovaný život a rukou jejího otce umírali neviní lidé. Po válce pomáhala organizacím, vynákladá spoustu peněz na pomoc obětem války. Ale stále má pocit, že v sobě nese gen zla. A stále v sobě svádí bitvu mezi tím, jak byl člověk a jak moc ho ona miluje...

Kniha mne pohltila a nepustila. Příběh o vině, zoufalství a (bez)naději. O tom, co si lidé dokážou navzájem dělat. O tom, že mírem nekončí noční můry.

Kniha se četla dobře, hltala jsem stránku za stránkou, konec naprosto nečekaný a překvapivý. S takovým koncem jsem opravdu nepočítala.

Jako všechny knihy takového žánru to občas není úplně jednoduché čtení, ale pokud je někdo "zvyklý" na tento žánr, je to spíš jednodušší čtení. Řekla bych, že se jedná spíše o psychologický román.

Dle mého se kniha autorovi velmi povedla a určitě doporučuji k přečtení.

Komentáře (0)