Nacistická detektivka uprostřed vesmíru

recenze

Loď mezi hvězdami (2012) / Marky48
Loď mezi hvězdami

Amy a její rodiče se nechávají zmrazit, aby se za 300 let probudili na lodi, která přistane na nové planetě a mohli tam začít nový život. Když se ale Amy probudí o padesát let dřív na lodi plující vesmírem, uvědomí si, že to nebyla náhoda. Někdo ji chtěl zabít a málem se mu to také podařilo! Proč by ale někdo zabíjel postradatelnou mladou dívku? A co s tím vším má společného naivní Syn, který se později má stát vůdcem lodi?

Abych řekla pravdu, ještě stále nemám jasno v tom, jestli se mi tahle kniha jako celek líbila, nebo ne. Prvních 250 stran jsem se totiž nudila, musela jsem se do čtení nutit a divila jsem se, jak se mohla tak nudná kniha líbit tolika lidem. Nebavilo mě číst o tom, jak se Amy rozkoukává na lodi a jak se naivní Syn snaží napodobit Otce. A pak mi najednou šlo čtení samo, hltala jsem stránky jednu za druhou a nemohla jsem se dočkat konce, který mě rozhodně nezklamal. Pořád si nejsem jistá, proč nastal tak výrazný zlom, ale jsem s ním rozhodně spokojená.

Styl psaní autorky se bohužel nezměnil. Ne, že by mi zrovna vadil, ale nedá se říct, že bych si její vyprávění vyloženě užívala. Jenže naštěstí mě nakonec chytil příběh a já jsem na styl psaní moc nehleděla... S čím jsem se ovšem nemoha sžít, byla slova "xakru" a "chucpe". Sice jsem chápala jejich význam i pointu - měl to být slang jako třeba v Labyrintu, ale při čtení mě tahle slova jenom zbytečně rušila.

Jak už jsem řekla, konec mě nezklamal. Zápletka byla opravdu dobře vymyšlená a působila realisticky (jestli se tedy dá říci, že na vymyšlené vesmírné lodi v budoucnosti může něco působit realisticky). Nejvíce se mi ovšem líbilo to, jak skvěle dokázala autorka propracovat tu zvrhlou ideologii a diktátorskou vládu, která na lodi fungovala. Stejně jako Amy i mně Otec tak trochu připomínal Hitlera, ale všechno bylo tak dobře skryto, že to vypadalo jako úplně normální vláda.

Opravdu nadšená jsem byla z prostředí lodi, které Beth Revis promyslela do nejmenších detailů. Líbilo se mi, jak tam všechno fungovalo, a i když mě nebavilo loď spolu s Amy objevovat, to místo jsem si zamilovala. Každopádně můžu potvrdit, že autorka dokázala přijít se spoustou originálních nápadů, které dokázala poměrně dobře skloubit dohromady.

U postav jsem ale docela na vážkách. Syna jsem si celkem oblíbila, i když to ani zdaleka nebylo to klasické poblouznění. U Amy už to ale bylo horší. Nějak jsem ji nemohla pochopit a vůbec se mi nezdála sympatická. Ovšem nesmím zapomenout na Harleyho. Ten se stal hned od začátku mojí nejoblíbenější postavou a jeho osud mě naprosto šokoval. Také se musím přiznat k tomu, že jsem si do jisté míry oblíbila i Otce. Celou dobu mi bylo jasné, jak zvrhlý je to člověk, ale ve spoustě ohledů jsem s ním chtě nechtě musela souhlasit.

Pro tuhle knihu jsem se rozhodla kvůli úžasné obálce. Ale nebyla to jen obálka, co se opravdu povedlo. Autorce se podařilo vykreslit úžasné prostředí vesmírné lodi, dokonale zvrhlou ideologii a originální zápletku. Bohužel mi nesedl její způsob psaní a některé hlavní postavy. Ale přestože jsem se prvních 250 stran nudila, konec byl famózní já tuto knihu hodnotím jako nadprůměr.

Kniha: 3,5/5
Obálka: 5/5

Komentáře (0)

Přidat komentář