Náboženský fanatismus vs. terorismus

recenze

Citadela zažívá krušné časy. Povstalci útočí na města, přepadají nákladní vozy a kradou drahý materiál. Věřit a nepochybovat, heslo, které v Citadele každý zná, jenomže ne každý s ním souhlasí. Lee Parker se vydává na misi, na které má dopadnout 13. nejhledanější osobu v Citadele, Seru. Jeho úkol značně zkomplikuje jev, který se nazývá "Růžová bouře", a tak začíná příběh, který vás chytne a nepustí.

Na děj se díváme ze tří pohledů - Lee, Sera a otce Felebius, který je v Citadele ze všech knězů nejváženější. Lee bez pochyb věří v Citadelu a Boha, věří v to, že všechno má svůj úděl, a tak bez okolků plní rozkazy, které končí smrtí. Sera, přezdívaná pyromanka, patří k Povstalcům a pomáhá organizovat útoky na Citadelu. Divoká a nezkrotitelná.

Nejlepší postava? Pro mě rozhodně Lee Parker, ale pokud bych to brala jako nejlepší charakter, tak je to rozhodně otec Felebius. Oceňuji zejména to, že kromě typického pohledu dvou hlavních hrdinů, tu máme i možnost pohledět do duše člověka, který prahne po moci více než kdo jiný. Vidíme, jak Citadela funguje a jak krutě manipuluje s jejími obyvateli. Nejhorší postava? Rozhodně Sera. Zdálo se mi, že oproti ostatním byla otravná, neustále se jí měnily nálady a nedokázala jsem pochopit, jak se zrovna ona mohla stát 13. nejhledanější osobou v Citadele. Navíc všechny traumatizující zážitky nějak moc snadno zapomínala, v podstatě je během pár dní úplně hodila za hlavu.

Žádná strana není dobrá, naopak bych řekla, že se jedná o zlo a menší zlo. Povstalci, kteří věří v přírodu, malují, zpívají, chovají zvířata a jejich životy řídí rada. Na druhé straně je Citadela, která žije ve víře v Boha, obyvatelé dodržují přísné podmínky, žijí v naprosto sterilním prostřední a pokud něco provedou, jsou bez diskuze eliminováni. Vše v příslibu Božího království.

Když jsem do knihy poprvé nahlédla, nevěděla jsem, co čekat. Podle anotace kniha vypadala jako něco, co by se mi mohlo líbit a tak jsem po ní sáhla. A trefila jsem se. Trvalo asi dvacet stran než jsem se začetla, kniha se četla snadno a stránky rychle utíkaly. Líbilo se mi celé pojetí knihy, jak vlastní vymyšlený svět, tak neustálé napětí a zvláštní vztah, který se mezi Serou a Leem pomalu utvářel. Doufám, že další díly budou podobně dobré nebo dokonce lepší.

Za zmínku stojí i webové stránky knihy, kde je detailně rozepsaný celý svět Devíti dní. Je vidět, že si autorka dala s tvorbou knihy opravdu práci. Kromě dystopického světa si vymyslela dokonce i vlastní rostliny a exkluzivní citadelské léky. Věřím tomu, že se v dalších dílech dozvíme mnohem více, například už v tomto díle byla naťuknuta myšlenka, že jsou za mořem možná další města, které Citadela obyvatelům tají.

Od knihy jsem nedokázala odtrhnout oči a poslední stránky pro mě byly utrpením. Jediné, co bych konci vytkla byla celá ta otevřenost. Takhle otevřené konce jsou spíše otravné, než napínavé. Kromě toho bych knize vytkla dialogy, které autorce opravdu moc nešly. Například Sera neustále měnila styl vyjadřování a několikrát byly až nepříjemně nepřirozené. Každopádně si myslím, že je to kniha, která čtenáře toužícího po dobrodružství, akci a napětí určitě nezklame.

Poki z archivnik.blogspot.cz
za recenzní výtisk děkuji ereading.cz

Komentáře (0)