Na věku nezáleží... nebo snad ano?

recenze

Seznámení (2013) / Joella (278 views)
Na věku nezáleží... nebo snad ano?
Jako první bych chtěla říct, že už mi vážně neskutečně leze na nervy, jak někteří lidé napíšou recenzi na tuhle knihu, ve které ji pomluví tak moc, jak jen dovedou, napíšou, co všechno bylo špatně a jak oni by něco takového nikdy nevydali, ale aby se neřeklo, tak na konec celé recenze připíšou: "Ale vzhledem k tomu, kolik autorce je, to nebylo tak špatné." Prosím vás, vám může být úplně jedno, jestli je jí třeba šest nebo pět set padesát devět let. Je sice jasné, že dítě uvažuje (a tím tuplem i píše) úplně jinak než dospělý člověk, a ta kniha by asi byla na mnohem vyšší úrovni, kdyby ji autorka vydala o deset později, ale buď se vám prostě líbí, nebo ne, a přiblblé kecy typu "No ale na to, kolik jí je, tak to bylo super" jsou ta největší hovadina, se kterou může někdo přijít.

Ale teď už ke knize samotné.

Bohužel, těch jedenáct dvanáct let, které slečna Remeňová v době, kdy tuto knihu psala, měla, se na díle opravdu výrazně podepsaly. A to dost negativně.

Zaprvé nechápu, proč je děj zasazen do New Yorku, když se rodina hlavní hrdinky drží českých tradic. S New Yorkem samotným problém nemám, ale když už tam musí být, nemělo by se ho to alespoň trochu týkat?

Další věcí je samotná hlavní hrdinka. Ačkoli je jí na začátku knihy sedmnáct (píšu na začátku, protože na konci je jí najednou dvacet), chová se jako rozmazlené, pětileté dítě a její uvažování nepřipomíná uvažování dospělého člověka ani vzdáleně.

I některé scény mi přišly tak dětinské a hloupé, jako by v nich opravdu vystupovaly děti ze školky namísto rozumných (a i kdyby nerozumných, tak co), duševně i fyzicky vyzrálých lidí.

Co se týče ostatních postav, bylo jich jen velmi málo, které jsem si oblíbila, a stejně jsem většinu z nich zase přestala mít ráda, protože jejich charaktery i chování jsou... no, raději bych na tom ještě zapracovala.

A dostáváme se k samotnému ději. Musím říct, že stránky ubíhají velice rychle, děj je svižný a většinou i poutavý. Nudit se při čtení nebudete. Bohužel ale, i přes to, že se kniha čte velice dobře, když se nad ní zamyslíte, přijde vám jako naprostý blábol. V jednu chvíli je Lea normální holka, v další zjistí, že její rodina tak úplně normální není, pak přichází pár zamilovaných scén, o chvíli později se přemisťuje na jinou planetu, prochází zázračným výcvikem, ve kterém je až podezřele dobrá a který následují špiónské honičky, pak role agenta a pak zase osmisvěťanské čarování. Já teda nevím, jak vy, ale podle mě by si měla autorka rozmyslet, jestli chce psát fantasy příběh, thriller, romanci nebo akční špionskou bondovku. Splácat to všechno dohromady mi totiž nepřijde jako nejlepší nápad.

Dále tu máme dlouhé, nezáživné odstavce plné popisu, které vás občas vyzývají k tomu, abyste tu knihu hodili do skartovačky, ale když se jimi prokoušete, není to nakonec tak zlé.

Co mi taky přišlo jako úplně zbytečné mínus knihy byla skutečnost, že čtete a čtete a najednou zjistíte, že o sobě Lea mluví v mužském rodě. Teda ne, to už nevypráví Lea. U kapitol nebylo jediným slovem zmíněno, kdo je momentálním vypravěčem (natož aby nás někde upozornili, že se ti vypravěči asi v polovině knihy začnou střídat) - takže musíte zapnout mozkové závity a domyslet si to, nebo počkat, až to vyplyne z děje.

A nakonec musím autorce vytknout, že spousta věcí byla nedotažená, nedomyšlená a celkově, slečna Remeňová střídala situace jako na horské dráze, takže detaily se asi nestačila zabývat. Přitom by stačilo sednout si, přečíst si to po sobě a uvědomit si, že když se uprostřed New Yorku zničehonic a jen tak ze vzduchu objeví celý mrakodrap, lidi to asi nepřejdou mávnutím ruky.

Takže co z toho všeho nakonec plyne?

Pokud hledáte kvalitní knihu s hlubším poselstvím, u které si chcete zapřemýšlet, nebo pokud jste rýpalové, kterým vadí jen maličká dějová nesrovnalost či naivní a hloupé hlavní postavy, držte se dál. Nečtěte to. Věřte mi. Ušetříte si tím svůj drahý čas i spoustu vrásek, protože z literárního úhlu pohledu není tohle dílo žádný skvost.

Ale pokud jste nenároční čtenáři, mladší děvčata anebo prostě jen hledáte něco na oddych a relaxaci či jste zvědaví, jak se třináctiletá slečna poprala se svou první knihou, určitě to zkuste, nemůžete nic ztratit. Nechte se vtáhnout do děje, kašlete na milion drobných i větších chyb, hlavní hrdiny, kteří se svou inteligencí rovnají zeleninovému salátu, který jste nedávno měli na oběd, a prostě si užijte zajímavý příběh, který vás přinejhorším alespoň lehce upoutá.

Komentáře (0)

kniha Seznámení recenze