Na prahu dneška

recenze

Paula Johnsona není nutno v českých zemích příliš představovat. Čeští nakladatelé mu věnují poměrně velkou pozornost a do češtiny byla přeložena velká část jeho díla. Proslulé jsou především jeho historické monografie syntetizující informace ke konkrétnímu tématu. Jeho styl je čtivý a snaží se o poctivý přístup bez dezinterpretací a selektivních filtrů, které se zvláště v poslední době stávají populární ve snaze vykládat dějiny jinak, než skutečně probíhaly. To by mělo českému čtenáři imponovat.
„Zrození moderní doby“ patří mezi knihy, které jsem zmínil. Hned v úvodu je však třeba zdůraznit, že Academia ke škodě věci v českém vydání upravila podtitul na „Devatenácté století“, přičemž volný překlad toho originálního zní „Světové společenství 1815 – 1830“ (World Society 1815 – 1830). Zmiňuji to proto, že ten rozdíl je podstatný a originální podtitul mnohem výstižněji odpovídá obsahu knihy.
Johnson si z celého „století páry“ vybral ta léta, kdy se pod kotly teprve začalo přikládat a to nejen doslova, ale i obrazně. Léta 1815 – 1830 autor líčí jako roky, v nichž dějiny klokotaly jako v kotli Stephensonovy Locomotion. Zdroji energie prvních globálních a globalizačních záchvěvů se stala Evropa, jež se zbavovala trýznivých muk Napoleonských válek, a Spojené státy americké, které v roce 1815 pokorně dospěly k rovnovážnému bodu ve své emancipační touze vůči Velké Británii.
Právě tyto dva státy jsou ohniskem Jonsonovy pozornosti – stávající největší světová velmoc a její budoucí rival a zároveň největší spojenec, jehož loajalita přetrvává až do dnešních časů.
Monografie je tvořena dvanácti tematickými kapitolami, jež však od sebe nejsou ostře odděleny a v nichž se prolínají události světového významu (Vídeňský kongres, 1814-1815) s milostnými románky a romancemi britské šlechty či významných evropských umělců. Témat je nepřeberně, ale mezi ta stěžejní patří: uspořádání Evropy po porážce Napoleona, role Británie na evropském kontinentu (ale nejen zde) coby četníka dohlížejícího na nastolený pořádek, formování USA a první spory vyplývající z existence jižanského otrokářství, rozpad španělského koloniálního impéria, průmyslová revoluce s ní spojený vznik zárodků dělnického hnutí a levicových myšlenek v podobě, ve které přetrvávaly věky, vznik moderního britského a amerického parlamentarismu. Těch „malých“ témat jsou desítky.
„Zrození“ lze připodobnit zemskému glóbu – lze ji otevřít na jakékoliv stránce, zapíchnout prst do libovolného místa a nechat se unášet informacemi a vlastními představami o tehdejší době a tehdejších lidech.
Je pozoruhodné, jak se tehdejší lidské pohnutky, motivy a skutky málo liší od těch dnešních. V tomto smyslu je titul knihy vystižením její podstaty a autor nás přesvědčuje, že za ona dvě staletí se v nás změnilo opravdu velmi málo, pomineme-li technologie.
Johnson velmi poctivě pracuje s dobovými zdroji, citacemi a odkazy na všemožné publikace. Jejich výčet zabírá více než 70 stran. Čtenář – neprofesionální historik - má na vybranou: „slepě“ autorovi věřit každé slovo, vše si ověřovat či namátkou „zkontrolovat“ to či ono. Osobně jsem v knize nenašel vše, co by mě zajímalo. Namátkou mohu uvést analýzu negativních dopadů výbuchu sopky Tambora v roce 1815 na problémy zemědělství a v souvislosti s tím i na sociální strukturu v mnoha zemích na severní polokouli v následujících letech (o velké neúrodě a hladomoru 1816 se Johnson sice několikrát zmiňuje, ale nedává je do souvislosti s touto událostí v jihovýchodní Asii).
Chápu však, že i pro tak renomovaného historika je v takovém projektu velmi obtížné identifikovat všechny souvislosti a popsat všechny kauzální řetězce.
Může se i stát, že při tak širokém záběru knihy a mnoha detailních pohledech se čtenář bude občas nudit. Je opravdu těžké se stejným zaujetím číst o volebních bojích v anglických hrabstvích, osudech britských literátů nebo Bolívarově sebestřednosti. Kniha však nabízí možnost jednotlivé kapitoly na přeskáčku, neboť tak jsou vlastně i sestaveny a rozhodně nejsou seřazeny chronologicky. V tomto smyslu „Zrození“ nabízí čtenáři poměrně velkou variabilitu a svobodu.
Johnsonovo dílo předkládá čtenářům obraz přetvářejícího se světa, v němž de facto začíná vše souviset se vším. Bourá mnohé interpretační stereotypy, které jsme si přinesli ze školních lavic a přednášek o dělnickém hnutí (věděli jste například, že angličtí dělničtí předáci zhusta provozovali veřejné domy a vydávali pornografii?). Pro mnohé znalce jeho díla nebude také překvapením, že Johnson – k nelibosti dnešních levicově orientovaných multikulturalistů – „bojuje s přízrakem bílého muže“ odpovědného za vše, co se na světě stalo a děje. Mnohé z historických událostí se díky jeho výkladu stávají pouhými legendami.
Pokud jsem v úvodu zmínil, že Johnson proslul jako autor historických syntéz, musím dodat, že „Zrození“ asi není typickým představitelem takových knih. Autor se k velké syntéze pro přemíru detailů nedostává tak často, jak je zvykem v jiných knihách nebo jak by si leckterý čtenář přál. Rozhodně nás však neochuzuje o nástin souvislostí a nechává nám velký prostor k interpretaci napsaného.
Plně vystihnout podstatu knihy je obtížně v krátké recenzi, ale rozhodně by si ji neměli nechat ujít čtenáři, které zajímají moderní dějiny a provázanost dnešního světa.
Slabým místem českého vydání je nedostatečná jazyková korektura textu, což tak u renomovaného nakladatelství, jakým je Academia, překvapuje. Rok 1998 pro ni zřejmě znamenal personální nouzi. V knize je několik desítek chyb a stane se, že naleznete i tři na stránce. Obsahu to na kvalitě neubírá, ale celkový dojem to lehce kazí.

Komentáře (0)