Na kahánku mít

recenze

Pozor! Jste podezřelý z toho, že napomáháte zločinu a ještě k tomu zadržujete důkaz, po kterém touží i mezinárodní úřady a mafiáni. Nejste v bezpečí, nikomu nevěříte a hrajete si na hrdinu, který vyjednává s Kobrou. Jste normální?

Máte totiž tu možnost sledovat hlavní příběh z Kapského města z pohledu zkažené osoby, ale i hlavního vyšetřovatele. Ti, co už měli tu čest poznat Bennyho Griessela, budou spokojeni, že se od posledního případu vlastně vůbec nezměnil. Pořád šťastný-nešťastný, bojuje se závislostí na alkoholu, ale i na ženě, které nedokáže dát tolik, co by ona chtěla. Jenže je tu i někdo, kdo je ještě horší než kapsář, který má smůlu, že ukradne něco víc, než původně plánoval.

Bude vás to od začátku bavit. Spisovatel vás nenechá ani chvíli na nudných pochybách, pořád se totiž něco musí dít, a když už to trochu zklidní, přijde jiný problém, který je třeba vyřešit. Moc se mi líbila Kobra, která se chová profesionálně a zároveň jako mafie, která nechce nechat nikoho žít. Úctyhodný nepřítel pro detektiva, který by rád se svým řemeslem někdy skončil, jinak ho to naprosto zničí.

Nejde ale jen o kvalitně rozebrané postavy, ze kterých snad ani není cítit odlišnost rasy; rychlý děj, ale také prostředí, které vás prostě musí něčím okouzlit. Jihoafrická republika je pro mě prostě stále neokoukanou zemí. Představujete si jednotlivé hrdiny stejně jako já jako bělochy, nebo váš mozek dává na důkladný spisovatelův popis, abyste si některé představili jako mulaty či černochy?

*
Na podlahu dopadla patrona. Beďarovi tekla z hlavy krev. Znovu se ozval ten zvuk a tentokrát šel k zemi Svalovec. Stejný scénář.
Tyrone spatřil ve dveřích nějakého muže. Držel pistoli opatřenou černým tlumičem. Generál se rozhlédl kolem sebe. Vypadal pobouřeně, že si někdo dovoluje podrývat jeho autoritu. Další tichý výstřel. Generál se zhroutil. Patrona zlehka zazvonila o stěnu a vzápětí dopadla na zem.
Bylo to absurdní. Tyrone měl pocit, jako by to celé sledoval odněkud z dálky. Směsice strachu, úděsu a úlevy ho zcela paralyzovala. „Jirre,“ řekl a podíval se na střelce, který stál přímo proti němu.
*

Deon Meyer už mě nemusí přesvědčovat o svých zkušenostech a kvalitách, protože v každém díle drží vysokou laťku detektivního vyprávění. Jen člověka zamrzí chvíle, kdy dočítá poslední stránku, protože musí čekat minimálně půl roku či rok než autor napíše nový příběh nebo je přeložen do našeho jazyka. To je smutný úděl čtenáře. Do konce roku se ale můžu těšit na další příběh z Jihoafrické republiky pod názvem Ikarus. Alespoň v to doufám!

Komentáře (0)