Na horské dráze podivnosti

recenze

Jakob byl úplně obyčejný kluk, který miloval svého dědečka Abrahama a jeho fantaskní vypravování. Vše se ale změnilo když mu dědeček zemřel doslova před očima, zabit hrůzostrašnou nestvůrou. Od té doby Jakob trpěl nočními můrami a byl svěřen do psychiatrické péče, nic nad čím by jeden mohl jásat. Když mu ale doktor povolí cestu do Británie, kde jeho děda strávil nejlepší roky života, aby se konečně zbavil svého trápení, změní se Jakobův život ještě podstatněji. Narazí nejen na spoustu podivuhodných dětí, ale zaplete se do boje mezi dobrem a zlem a objeví svou vlastní podivnost.

Autorův styl rozhodně dokazuje, že předtím nic jiného nenapsal, a to už jen tím jak zbytečná kvanta popisů používá. Výsledek je pak velmi rozvláčnělý, autor se jakoby točí kolem ničeho a než se k něčemu prokouše dost to trvá, což nemusí sednout úplně každému.

Postavy zaujmou, o tom žádná, bohužel pro mě byl ale jejich celkový dojem dost neosobní. Každá měla nějakou škatulku a ta prostě a jednoduše definovala jejich charakter (Bronwyn = ta jednoduchá a strašně hodná, Enoch = ten otravný...), žádná plastičnost nebo ohebnost či místo pro rozvoj. A vůbec, ohledně postav je tu pár věcí nad kterými jsem se několikrát musela pozastavit. Tak například Jakob, patnáctiletý kluk, takže byste čekali že se bude alespoň trochu chovat a mluvit jako správný teenager, a to nemusí nutně znamenat, že bude fuckovat, stěžovat si a já nevím co. Sice je představen spíš jako tichý a přemýšlivější typ, jenže to jak byl celkově vykreslen mi prostě k jeho věku vůbec nesedlo. Místy byl naivní, místy zase až moc vyspělý, nevím, tohle autor opravdu příliš nezvládl. A stejné to bylo i s podivnými dětmi. Byť jsou to pořád děti, člověk by řekl, že za tu stovku let přece jen v něčem trochu vyspějí. Prostě a jednoduše, jakoby se autor nemohl rozhodnout jak jsou dětské postavy v téhle knize staré, takže se jednou chovají dětsky, jindy až moc staře, což na mě občas bylo až moc zmatečné.

A rozhodně musím znímit i počínající romantický vztah mezi Emmou a Jakobem, který mi absolutně nedával smysl, jelikož obsahoval nulovou, ba spíš mínusovou vzájemnou chemii. Skoro jako by byl až nepatřičný, protože jsem z obou měla pocit, že jsou spíš dobří přátelé. Celé to prostě bylo velmi násilné, jako by se oba museli do sebe zamilovat a časem mě to hrozně otravovalo.

Příběh je rovněž zajímavý, byť je to typické: hlavní hrdina oplývající schopnostmi aniž tuší že je má se setká se skupinkou která rovněž používá nějaké schopnosti, objeví ji v sobě a vydá se na dobrodružnou cestu/cestu za záchranu světa/cestu za záchranou někoho... To ale neznamená, že něco co tu bylo tisíckrát nemůže být podané zase jinak, a Sirotčinec pro podivné děti rozhodně jiný je. Problém téhle knihy ovšem je, že je to s ní jak na horské dráze. Začátek se mi líbil a bavil mě, pak ale jako by došel dech a začalo to být trochu nudnější, když se Jakob setkal s dětmi moje nadšení opět vzrostlo, ale pak to zase byla po delší dobu nuda až nakonec, kdy se naháněli s wighty jsem se opět byla schopna do příběhu jakžtakž ponořit. Tahleta nevyrovnanost mi poněkud vadila. Nemám problém když kniha začíná nudně pokud se napínavost zvyšuje až je samotné vyvrcholení natolik brilantní, že mě šokuje nebo zaskočí. Tady se to ale nekonalo, když vám prostě postavy příliš k srdci nepřirostou, tak se o ně ani moc nestrachujete a napínavost děje klesá, rovněž mi to nepřišlo ani trochu děsivé jak samotná anotace slibovala, takže tak trochu zklamání. Bylo to jako nádherně vypadající chod, ale naprosto bez chuti, sníte ho, to ano, ale rozhodně si na něm nepochutnáte.

Autor si rozhodně vybral zajímavé téma a fakt, že svůj příběh založil na fotografiích zní o to líp, jenže jde tu hlavně o zpracování. A to nebylo vždy zrovna nejšťastnější. Spousta věcí je nedomyšlených a kazí tak výsledný dojem, nicméně o to víc je tu prostoru pro zlepšení. Uvidíme...

Hodnocení: 6/10

Komentáře (0)