My jsme náš mozek

recenze

Šťastný život (2019) / RenataP
My jsme náš mozek
Třetí kniha Willa Bowena nás naučí pochopit fungování šťastného mozku a přesvědčí nás, že mnohdy si to špatné skutečně do života přitahujeme sami.

S lepší chemií v mozku budeme činit lepší rozhodnutí, nebudeme přehlížet to lepší v životě – to je bonus k nezaplacení! A nepotřebujeme k tomu nic vnějšího, stačíme my sami. A naše vůle vypotit ze sebe slzy, pot, krev a všechno negativní, naučené – prostě se do toho obout a dát sami sobě nafrak. Objevit své lepší já, které prostě musí převálcovat to staré, ufňukané a závislé na endorfinech, které plodí naučený pocit oběti a neštěstí. Jak uspokojivé být obětí a fňukat…
Nebo ne?
Někdy přemýšlím, jak je možné, že tak ubohá dávka hormonů uvolnění a štěstí, kterou produkuje pocit, že jste obětí svého života a kterou cítíme, když někoho s chutí pomluvíme, je pro nás víc než ta záplava štěstí, když ji v sobě vydolujeme a dokážeme postupně rozvíjet. Když jsme skutečně šťastni! Asi je to tím, což ostatně potvrzuje i autor, že v tom nešťastném stavu jsme víceméně pasivní a neschopni činit správná rozhodnutí, a i to málo je prostě lepší než nic. Krátká ruka, která sáhne po bližším panáku tvrdého alkoholu, než aby sáhla o krok dál po sklenici čisté vody. Nehledě na to, že ve špatném stavu prostě k té vodě ani nedohlédneme.

Šťastná dieta: Však o nic nejde!
A tak se mi líbí třeba jedna z psychologických her, kterou Will Bowen navrhuje. Máme si naordinovat šťastnou dietu. Stejně jako se dovedeme omezovat v jídle v zájmu štíhlého pasu, omezme se někdy na předem daný čas i v myšlenkách. Odřízněme se na chvíli od všeho negativního, lidí, zpráv v televizi i myšlenek v hlavě. Cíleně. Je to fuška. Ale rozhodně pocítíme na svém těle i duši změnu. A pak bude na nás, kolik z této diety vneseme do běžného života.
Kdo chce, může se zase klidně vrátit k závislostní konzumaci neštěstí a truchlivých myšlenek – což je na celé dietě to nejlepší! Jen málokdo se vrátí rád, většinou se vrátíme tak nějak ze zvyku. Ale v tu chvíli už ten zvyk rozeznáme. Rozeznáme to, co nám svědčí, od toho, co nám nesvědčí.

Bolestivé vjemy tvoří náš život
Autor často také cituje jiné autory, od Eckharta Tolle si vypůjčil „tělo bolesti“, a připomíná, že většina z nás potřebuje prožívat emocionální bolest, úzkost – abychom si vůbec uvědomili, že jsme naživu. Je to zvyk tak vrytý pod kůži, že je zcela nevědomý. Rádi pomlouváte, čekáte na drby? Pak živíte své tělo bolesti zprávami od lidí, kteří touto bolestí sebe živí. Je to nakažlivé. A radí, začít vyhledávat co nejoptimističtější lidi kolem sebe. A zvyk se pomalu, pomaličku, bude napravovat.

Recenze, zenysro.cz www.synergiepublishing.com

Komentáře (0)

kniha Šťastný život recenze