Divoký URGÁN!

recenze

„Bylas jako já, Brooke. Já. Chtěl jsem tam být a ukázat těm lidem, jaký jsou idioti, a zároveň jsem tam chtěl být, abych tě mohl odnést přes cílovou čáru."

Brooke Dumasová je obyčejná dívka, která se stala fyzioterapeutkou, aby mohla pomáhat lidem, kterým se stala podobná věc jako jí. Brooke před sebou měla skvělou a úspěšnou kariéru olympionistky, ale stačila vteřina a její kariéra, budoucnost a sny byly pryč. Bylo to pro ni těžké, ale zvládla to. Má skvělou rodinu, přátelé a nejlepší kamarádku Melanii.

Melanie je praštěná holka, která zbožňuje box, proto přemluví Brooke, aby s ní šla na zápas. Brooke se nechce, ale Melanie je neodbytná, proto nakonec souhlasí. Ale netušila, že jí jeden zápas změní život.

Brooke se mezi ječícím davme necítí moc dobře a jenom kouká jako blázen, když Melanie křičí jako šílená "Seš fakt kus, Remy", což by ji nevadilo, kdyby se ten krásný chlap neotočil na ní v domnění, že to křičela ona. Ale stačí jediný pohled do těch jeho krásných očí a Brooke je ztracená.

Další den jí Remington pošle lístky na další zápas, na který Brooke půjde s jedinou myšlenkou. Ale všechno dostane úplně jiný směr. Nabídne jí práci. Bude jeho fyzioterapeutka a pojede s ním na turné. Brooke to přijme, protože je momentálně bez práce. Čekala, že všechno proběhne v klidu a pak se vrátí do svého života, ale moc to nejde, když se na ni Remington v jednom kuse dívá jako by byla jeho spása.

Mezi Remingtonem a Brooke to jiskří, ale Remington se z nějakého důvodu drží zpátky. V jednu chvíli se chová jako by s ní chtěl něco mít a v další si drží odstup. Brooke je zmatená. Něco před ní skrývá.

„Pokud si za něčím jdete, děláte to, protože to tak moc chcete a svůj čas a úsilí věnujete jenom tomu, abyste to získali, přestože riskujete, že honbou za svým cílem nakonec nic nezískáte.“


Brooke... neříkám, že byla špatná, ale nebyl to můj šálek kávy. Přišlo mi, že od začátku příběhu se chtěla s Remingtonem jenom vyspat, i když se jí divit nemůžeme, ale i tak. Jí šlo jenom o vyspání s ním. O dobrodružství, povyražení, až když jí Remington řekl, proč se s ní ještě nevyspal, tak mi přišlo, že se vzpamatovala a začala všechno brát vážně. Do té doby to bylo jenom "proč ses se mnou ještě nevyspal, pomiluj se se mnou, já se s tebou chtěla vyspat už v tom hotelu...". Prostě to člověku po nějaké době začne lézt na nervy.

A Remington... já ho prostě miluju. Přišlo mi, že jemu od začátku opravdu nešlo jenom o sex. Jasně, spal s prostitutkami, ale to dělal jenom proto, aby se ve svém záchvatu vybouřil a nedělal jiné hlouposti. Třeba nekradl, nebo aby se s někým nepral. Takže se to vlastně dá pochopit. Ale s Brooke mu jenom o sex nešlo. On se snažil, aby poznala všechny jeho démony, aby ho poznala a měla ho ráda takového jaký opravdu je, aby chtěla jeho jako Remingtona a ne jako Urgána. Ale vlastně mi ho bylo i líto. Rodina ho šoupla do blázince, vzdala se ho, neměl nikoho a sám si připadal jako cvok.


Moc se mi líbí, že autorka zapletla do knihy bipolární poruchu. Dozvíme se tak o téhle nemoci více informací. Já jsem o ní teda nikdy nic moc nevěděla, ale v téhle knize jsem se blíže dozvěděla, co ta nemoc způsobuje. Co se při tom stavu děje, jak to probíhá, co ten člověk dělá, jak se chová. Myslím, že to byl velký risk o něčem takovém psát a ještě k tomu v knize, která je... dalo by se říct erotický román. Ale autorka to zvládla na jedničku s hvězdičkou a ještě k tomu, když do toho přidala box. Myslím si, že to spolu ladí skvěle. Box a bipolární porucha.

Taky se mi líbí, že hlavní hrdinové na to hned neskočili. Všechno šlo pomalu, postupně se sbližovali, bylo to klidné. Pořádně se to rozjelo asi až od poloviny knihy. Ale v knize nechybí ani momenty překvapení. To s její sestrou, s největším nepřítelem Remingtona, nebo to s jeho rodiči, nebo to, co se stalo na konci knihy... Nečekala jsem, že by se mohlo stát tohle, že by to mohlo na konci knihy takhle být, ale teď si lepší konec představit nedokážu.

Komentáře (0)