Mrtvý houslista a ďábelské symboly

recenze

Vražedné struny (2015) / DaveBukowski
Vražedné struny

Oscar de Muriel ve své první knize vytvořil velmi stylovou směs krimi, hororu a humoru.


Inspektor Ian Frey z londýnského Scotland Yardu má špatný den. Tedy, špatný den je velmi chabý popis té katastrofy, jakou se pro něj stal 9. listopad 1888. Během doby, která se zdá kratší než mrknutí oka, ho totiž propustili z práce, opustila ho snoubenka a byl svým vlastním otcem ponížen na rodinné večeři. A co víc, ani nejbližší budoucnost pro něj nevypadá zrovna růžově - čeká ho odjezd z milovaného Londýna do Edinburghu, kde má vyšetřit vraždu starého houslisty, kterou pravděpodobně spáchal napodobitel Jacka Rozparovače.

Spolu se svým nadřízeným Adolphem McGrayem se tak snaží vraha zastavit a zároveň zabránit tomu, aby se Rozparovačův dvojník dostal do povědomí edinburských obyvatel a způsobil tak mediální skandál. Postupem času ale docházejí ke zjištění, že se vůbec nemusí jednat o napodobitele, ale o vraha zasvěceného starým rituálům se záhadným záměrem. Mrtvý houslista je tak jen začátkem podivného a děsivého případu, při kterém se prolijí celé potoky krve…

Více než vydařená prvotina

Vražedné struny jsou úvodním dílem série Frey & McGray a vůbec první vydanou knihou Oscara de Muriela. Na začátek se tedy sluší říct, že by každý spisovatel mohl být velmi spokojený, kdyby jeho debut byl tak alespoň z poloviny tak povedený, jako je ten de Murielův.

Jedním z hlavních důvodů je především to, že se Vražedné struny jako debut na první pohled vůbec nezdají. Autor má psaní v malíku a tak si vás ihned získá svým zábavným a svižným stylem psaní, který působí za každé situace přirozeně a bezpečně vás provede i méně záživnějšími pasážemi. Stejně tak zvládá přecházení mezi scénami, které se od sebe naprosto liší - v jednu chvíli se smějete a aniž byste si toho všimli, v druhé už bez dechu čtete krvavý popis nalezeného mrtvého těla.

Dalším plusem je rozhodně ústřední dvojice vyšetřovatelů, složená z typického Londýňana Freye, který je vzdělaný, dbá o svůj vzhled a dodržuje etiketu, a neomaleného a neupraveného Devítiprsťáka McGraye, Freyova naprostého opaku. Právě s nimi kniha stojí a padá a věřte, že si je oblíbíte a každou scénu si budete užívat - potyčky těch dvou patří k tomu nejvtipnějšímu, co jsem za dlouhou dobu četl.

Děj bezpochyby nepostrádá promyšlenost a spád - Vražedné struny jsou jednou z těch knih, u kterých vám příběh mizí mezi stránkami rychleji, než si to vůbec dokážete uvědomit. Autor vypráví jednoduše a s nadšením a zároveň přehledně, tak, aby jste se ve spletitém vyšetřování neztratili. Čtenáře udržují v napětí časté zvraty a celá kniha je zakončena hrůzu nahánějícím finále, kde se představí záporák přesně tak děsivý, jak si kniha zaslouží. De Murielovi patří pochvala i za to, jak své dílo zasadil do prostředí houslistů, jež dobře zná (sám totiž hraje na housle) - díky tomu příběh působí o to autentičtěji.

Vleklý start, urychlené zakončení

Nakonec tak mohu vytknout jen dvě drobnosti - první z nich je poněkud pomalejší rozjezd příběhu, kde se seznamujeme s pozadím celého příběhu a hlavní postavou Ianem Freyem. I zde se najdou zábavné momenty, hlavní "pátrací" zápletka se ale rozjíždí na můj vkus až příliš pozdě. Dalším slabým místem jsou pro mě některé části zmiňovaného finále, kde se autor tak trochu utrhne ze řetězu a všechno se zdá naopak až příliš zrychlené. Pasáž, která by tak mohla být velice napínavá a bez problému zabírat celých dvacet stran, je zkrácená na pouhých pět a nabízející se potenciál se vypaří do ztracena.

Ale upřímně, koho to zajímá? Zabývat se chybami je zbytečné, když se vám do ruky dostane tak podařený úvodní díl kriminální série, jakým Vražedné struny bezpochyby jsou. Oscar de Muriel má mou pozornost a pokud bude i druhý díl na podobné kvalitativní úrovni, nemůžu se dočkat.

85 %

Za recenzní e-book děkuji nakladatelství Host!

Více recenzí najdete na: weekly-vomit.blog.cz

Komentáře (0)

Přidat komentář