Mrtvý druid, dobrý druid

recenze

Poslední druid Atticus O´Sullivan si to rozházel s bohy a to nejen s těmi ze svého pantheonu. Je teď v podstatě lovnou zvěří. Ale nepřežil dvě tisíciletí proto, aby se nechal zabít několika bohy. Alespoň ne doopravdy. Díky lsti si bohové myslí, že ho rozsekali na malinkaté kousíčky a navždy se ho zbavili. Ve skutečnosti to byl ale Kojot, který přistoupil na tohle představení za “malou“ protislužbu.

Pro svět je Atticus mrtvý a tak pod falešnou identitou spolu se svou učnicí odchází, aby splnil svůj slib a mohl začít znovu někde jinde. Ale s Kojotem není radno obchodovat. Na první pohled jednoduchý úkol se neuvěřitelně zkomplikuje. A to Atticus ani neví, co dalšího si pro něj nejen Kojot připravil. Vypadá to, že i když je pro svět mrtvý, až příliš mnoho lidí ví, jaká je pravda a chce druida využít pro svoji věc.

Kroniky železného druida si zamilovalo opravdu hodně lidí a já rozhodně nejsem výjimkou. Tahle série pracuje se starými známými prvky, ale zároveň je naprosto nová a neokoukaná o čemž mě Kevin Hearne už mnohokrát přesvědčil v předchozích dílech, které byly jednoduše špičkové. A nepochybovala jsem, že čtvrtý díl na tom bude úplně stejně.

Kniha je psaná v ich formě z pohledu Atticuse, což je skvělé, protože tak má čtenář neomezený přístup k jeho myšlenkám a emocím. Nejvíc se mi ale na téhle knize líbí rozhovory Atticuse a jeho psa. Přijde mi to jako skvělé odlehčení příběhu, díky kterému je takový vzdušnější a opravdu dobře se čte.

Příběh se čte dobře samozřejmě sám o sobě, ale jelikož je v jistém smyslu takový pomalejší, tak rozhodně neškodí, že se tu vyskytují takovéto rozhovory. Nejen že jsou z hlediska děje opravdu vtipné a trefné, ale kniha díky tomu ani náznakem nevypadá až příliš rozepsaná, což by se bez toho možná mohlo zdát.

Děj je trochu jiný než v předchozích dílech, protože se skoro všechno změnilo a v příběhu to je vidět v každé větě. Ale jiný příběh rozhodně neznamená špatný, naopak. Objevují se noví nepřátelé, přátelé i intriky a občas i nějaký ten závan minulosti. Je to svým způsobem stejné jako předchozí díly, ale zároveň jiné.

Rozhodně ale můžu říct, že se jedná o další originální a skvělý díl z této série. Autor knihu opravdu do detailu promyslel a nachystal si pár překvapení, které by nikdo nečekal. Napálený je navíc místy i docela smutná knížka, což je oproti ostatním nová emoce a podle mě se jedná rozhodně o plus, příběh tak působí skutečněji.

Stejně jako zbytek knihy jsou i postavy skvělé. Autor je popisuje do detailu, ale nikdy neprozradí úplně všechno. Každá postava má vlastní příběh, který na ni autor prozradí hned, ale má i tajemství, která se odhalují postupně. Postavy se tedy nejen vyvíjejí, ale čtenář je může i postupně poznávat, což je podle mě opravdu skvělé.

Ze čtvrtého dílu jsem nadšená. Nepochybovala jsem o tom, že se bude jednat o stejně kvalitní pokračování jako v předchozích případech, ale řekla bych, že Nahraný všechny předchozí díly ještě o trochu předčil. Svým způsobem se jedná o lepší knihu, ale je to opravdu jen malinký rozdíl, skoro nerozpoznatelný.

Pokud máte sérii rozečtenou, tak rozhodně doporučuji pokračovat. Čtvrtý díl za přečtení rozhodně stojí. A pokud jste ještě se sérií nezačali, tak opět můžu jen a jen doporučit. Kroniky železného druida jsou zkrátka nutností pro každého milovníka fantasy.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Euromedia - Laser.

Komentáře (0)