Možná jednou budou spolu…

recenze

Sydney si své 22. narozeniny rozhodně nepředstavovala takhle. Ještě ráno měla přítele Huntera, hezký byt, za spolubydlící nejlepší kamarádku Tori, brigádu v univerzitní knihovně a večer na balkoně soukromý koncert, kdy poslouchala kluka z protějšího bytu, co hraje na kytaru. Jenže v den svých narozenin zjistila, že ji Hunter podvádí – a to s nikým jiným než s Tori – skončila bez práce a bez střechy nad hlavou. A v tu chvíli jí nabídl pomocnou ruku Ridge, ten kluk s kytarou z protějšího bytu…

Ridge je neslyšící, pracuje z domova jako programátor a ve volném čase skládá písničky pro kapelu Sounds of Cedar. Momentálně ale skládá jen hudbu, protože má tvůrčí blok a nedokáže melodie otextovat. Řešení nachází ve chvíli, kdy na protějším balkonu spatří neznámou dívku, jak si na jeho nové melodie prozpěvuje. A pak ji uvidí s kufry sedět v dešti před domem a nenapadne ho nic jiného, než jí nabídnout volný pokoj výměnou za to, že bude psát texty k jeho hudbě…

Sydney přijímá, učí se, jak s Ridgem komunikovat, a společně se noří do procesu tvorby chytlavých melodií a zamilovaných textů. Jenže se sílícím porozuměním a přátelstvím mezi nimi začíná vznikat i mnohem silnější cit. Sydney není na nový vztah připravená, protože je stále zraněná z rozchodu, ale neodkáže se citům ubránit.

Navíc Ridge má přítelkyni Maggie, kterou skutečně miluje. Jenže k Sydney taky něco cítí, takže se ocitá ve víru zmatku a pochybností. Je skutečně možné milovat dvě ženy naráz? A jak z toho ven, když se jeho city k Sydney prohlubují, ale přitom nechce Maggie opustit?

Colleen Hoover si zvolila citlivé a složité téma rozchodu a nevěry, a nutno podotknout, že se s ním vypořádala se ctí. Podrobně a vcelku uvěřitelně vykreslila chování jednotlivých postavy, zdůvodnila jejich činy a motivace a dost prostoru poskytla jejich (mnohdy zmateným) myšlenkám a pocitům. Ve výsledku tak skoro nikdo (až na Huntera, který je zde klasickým plochým záporákem) nepůsobí černobíle nebo jednoznačně kladně či záporně. Přesto se ale nejedná o realistický či dokonce naturalistický příběh o nevěře, ale o oddychové čtení pro romantické duše, co věří, že pravá láska nakonec zvítězí.

Colleen Hoover píše velmi čtivě a chytlavě, takže vás příběh dokáže pohltit už s prvními řádky. Navíc si při čtení můžete poslechnout i písničky, které tvoří významnou část příběhu. V knize najdete návod, kde a jak si je můžete stáhnout, a dopřát si tak komplexní požitek z této knihy.

Přesto Možná jednou není dokonalé. Ridge se v komplikované situaci plácá zbytečně dlouho, až máte chuť zařvat, ať se konečně rozhodne, protože je vám jasné, že tohle povede pouze k tomu, že ublíží všem okolo i sám sobě. Také se ke konci knihy role obrací – Ridge je ten citlivý, kdo se trápí a bojuje za vztah, zatímco ženy se chovají poměrně racionálně. Největším problémem Možná jednou ale bylo podání Ridgeovy vrozené hluchoty. Colleen Hoover ho se Sydney uzavřela do mikrokosmu a pomocí moderních technologií jim umožnila komunikovat zdánlivě stejně přirozeně, jako když spolu lidé mluví. Chybělo mi reálnější a hlubší vykreslení toho, jak hluchota Riegerův život a mezilidské vztahy ovlivňuje.

Nebyla jsem si jistá, jestli je v mé situaci vhodné se pustit do knihy, kde se objevuje téma rozchodu a nevěry. Nakonec jsem si ale čtení překvapivě skvěle užila. Dokázala jsem většinou chování hlavních hrdinů pochopit, celá řada názorů rezonovala s mým dušením rozpoložením, objevila jsem myšlenky, které mě přiměly uvažovat nad celou situací i z hlediska druhé strany a leccos si uvědomit, a to i přestože se nejedná zrovna o hluboký příběh s poselstvím.

Colleen Hoover v Možná jednou přinesla čtivý a chytlavý příběh, který osloví všechny romantické duše, co mají po krk přeslazených romaňtáren plných ohraných klišé. Možná jednou působí v romantickém žánru docela reálně, ale přitom pořád zůstávám hezkým a oddychovým příběhem, co vás pohladí po duši.

P. S. A k mému hodnocení si připočtěte půl hvězdičky:)

Komentáře (0)