Mozek je jen vodnatá břečka, ale přesto…

recenze

Mozek má 3 584 terabajtů operační paměti (+/-). Elektrické impulzy v mozku dosahují rychlosti 300 km/s. Do jedné lidské mozkové buňky se usadí více informací, než do pěti kompletních encyklopedií (tj. od A až do Z). A to jich v tom mozku máme jako malých psů. Mozek provede, nebo může provést, 38 000 trilionu operací za vteřinu. A to se jeden někdy pohoršuje nad tím, jak dlouho mu trvá spočítat blbý příklad z malé násobilky. 8x7 je…hm…ééé…hm…sakra. A půl hodina v kelu. Kam na ty informace vědci chodí? Z 80 % je mozek tvořen vodou. S takovými informacemi může nabýt člověk dojmu, že je…chytrý. Ba přímo geniální. Jen kdyby mozek neustále nepoužíval pouze na to, jak se jeho používání vyhnout.

Také si po výše získaných informacích připadáte tak trochu nevhodně? Jako kdybyste četli o nějaké vysoce vyvinuté mimozemské rase, která vám toho Kromaňonce ve vás dá jak se patří vyžrat? 38 000 trilionů operací za vteřinu. Tý bláho. Mít tolik peněz, koupím si všechno, co koupit jde. Tý vo, to by bylo něco. Kolik zabere prostoru poslouchání větru? Hučí pěkně. Slyším svist větru mezi listy stromů, takové křepčení vzduchu s odumírající přírodou, zároveň je v tom jakýsi temný sbor opírajícího se větru do kmenů stromů, hluboko posazené dutí. Slyšíte to taky? Tý jo, mozek je frajer, když vám to tak pěkně zrichtuje, že slyšíte můj vítr.

Tak kníška, můj milášku, kníška Hlavolomikon je spjata s mozkem snad až příliš. Tříbí ho, převažuje, promíchává, vytřískává z oné bublaniny první poslední. On je to tady na světě samý aerobik a mozek utek. Hlavolomikon je natažená ruka, která jej zase vrátí do té vaší kukaně. Vždyť bulvy jsou jen špunty, které zajišťují, aby se mozek nevyléval na kolemjdoucí. Jasná věc. Známá věc.

Dejme tomu
- začátek to má na konci a konec na začátku, co je to.
- patří ti to, ale ostatní to používají víc než ty, co je to.
- jsem na nebi i v kapse, kdo se ztratí, rád mě najde.

Hádanky. Ve Středozemi posvátná to zábava. Kdo podváděl, byl bit. A co to má v kapšiškách? Nebo utekl.

Hlavolomikon se rozděluje na několik kapitol, kdy každá kapitola před hloubavého čtenáře postaví jinou problematiku z oboru logického uvažování…ehm…můžeme se ponořit do studia labyrintů, můžeme se pokusit pochopit latinské čtverce či výrazovou logiku. Obzvláště úlohy se sirkami dají čtenářovi nejednu chvilku strávenou ve smíchu a bujaré radosti se svými ratolestmi či jinými částmi rodiny…hm…ehm…a velmi zábavné a zároveň poučné jsou úlohy, u nichž musíte vykoumat postup. Tzn. např. tři se potřebují přepravit na druhý břeh, loďka je jedna, svést se mohou jen dva, ovšem…ehm…uh…každý podobné zadání někdy dostal. Některá ze zadání jsou tuze zapeklitá a jejich vyřešení, pokud se ho kdy čtenář dočká (38 000 trilionů operací za vteřinu není zase tolik, uvědomte si to, a berte také v potaz, že 80 % mozku je voda, to také jednoho zrovna dvakrát nepovzbudí, teď jak to tam musí všechno plavat…blé…jedna petlahev vody a člověk s takovým materiálem má pracovat?!? VYKAZOVAT VÝSLEDKY, SAKRA!!!), jsou zábavná.

Mám rád knihy, které mě sem tam ponižují. Shledávám se díky tomu tak sympaticky vadným. Vládne mnou jakýsi masochismus, kdy si potřebuji ukázat, že má voda na mozku, je vodou skutečně nevyužitelnou. Jen jakýmsi odpadním zákalem, který není vábný a jehož útrobami sem tam proběhne nějaký impulz – JDI ŽRÁT – a pak vše zase na dlouhý čas utichne a umlkne a existence umí kráčet i bez asistence. Přeci, ne?

Komentáře (0)