Modrá

recenze

Modrá (2015) / P.ary
Modrá
"Poklidný výlet na moři? Ani náhodou! Koupání v průzračné vodě a popíjení tropických koktejlů se až příliš rychle promění ve zlověstnou noční můru..."

Lana a Kitty jsou přítelkyněmi už od dětství. Stačila jedna lež, aby se Lana rozhodla, že potřebuje pryč. Pryč od otce, který ji celé roky lhal. I Kitty má své vlastní důvody, tak proč také nezmizet? Jednoho dne se na Filipínách seznámí s partou přátel, kteří plují po ostrovech na jachtě Modrá a přidají se k nim. To co vypadá jako krásná idylka plná opalování, potápění, smíchu, alkoholu a dobrodružství se postupem času změní. Jaká tajemství členové posádky skrývají? A proč jeden z nich zmizel?

"Modrá nebyla jen lodí. Ne úplně. Modrá je rozpoložením duše. Místem, které máš uvnitř!"

Máme zde hned sedm hlavních postav. Lanu a Kitty, nejlepší kamarádky už od dětství. Kapitána jachty Aarona. Má jedno zásadní pravidlo. Žádné vztahy mezi členy posádky. Dennyho, který je vůči Aaronovi velmi loajální. Shell, která se nepohodla s rodiči, kvůli tomu, čím je. A pak Josepha a Heinricha, i oni mají své důvody, proč skončili na Modré.

"Jachta byla elegantní a dlouhá, dva stěžně se z ní tyčily jako stráž. V měsíčním světle bylo zřetelně vidět její jméno, napsané bílým zdobným písmem. Modrá."

Celý příběh vypráví Lana. V knize se nám střídá minulost a přítomnost. A každá končí tak, že jsem měla potřebu číst pořád dál. V minulosti máme život na jachtě. Užíváme si s našimi přáteli jejich bezstarostnou jízdu, která se ale časem změní a my postupně zjistíme, proč Lana nakonec jachtu opustila. A pak je tu přítomnost. Už je to osm měsíců, co Lana žije na pevnině bez Kitty a ostatních, když z rádia slyší informace o tom, že se Modrá potopila a začala pátrací akce, kdy se snaží najít celou posádku.

"Ježaté šípy vápencové růžice vyrůstaly ze země, sahající desítky metrů vzhůru. Vzpínaly se k nebi jako studené prsty, jež se snaží dotknout slunce. Denní světlo prosvítalo mezerami a ozařovalo neuvěřitelné matně šedé a zemité odstíny věžiček. Připadalo jí, že zabloudili do starodávné katedrály."

Moje ségra má vždycky pravdu. Její slova, že Modrá je boží, absolutně nevystihují to, jak se po dočtení knihy cítím. Došla mi slova.

Kniha si mě opět získala už od první stránky a nepustila. Lucy Clarke má dar. Dar vtáhnout vás do příběhu tak, že máte pocit, jako kdybyste tam byli taky. Dokáže všechno vykreslit tak skvěle, že i omáčku okolo příběhu jsem si užívala. A i když jsem si myslela, že je konec předvídatelný, tak autorka překvapila. Tohle jsem nečekala. Mám pocit, že kdybych se více rozepsala, tak bych mohla prozradit nějaký ten spoiler a připravit vás o to potěšení a překvapení, které se konalo u mě. A to by byla velká škoda.

"Všichni ostatní chtěli jet dál a snažit se zapomenout. Ale tys nemohla. Vždycky jsi, co se týče pravdy, viděla černobíle - je to jedna z věcí, kterou jsem na tobě obdivovala. Ale někdy má pravda, Lano, i jiné odstíny."

Pokud máte rádi příběhy, kde máte romantiku, napětí, tajemství, dobrodružství a krásné prostředí plné moře, korálů a ostrovů, tak je to příběh jako dělaný právě pro vás. Je to oddechové čtení, ze kterého jsem opět nadšena, a mrzí mi, že příběh skončil.

Komentáře (0)

kniha Modrá recenze