Moderní Sherlock Holmes z pera pokračovatele Milénia

recenze

Temnota (2022) 4 z 5 / LukBook
Temnota

Připravte se na Temnotu Davida Lagercrantze. Autor pokračování proslulé série Milénium přichází s thrillerovým dílem, které vás nenechá na pochybách, že rozhodně umí přijít i s vlastní myšlenkou.

David Lagercrantz je na poli literatury velice zajímavou postavou. V českém překladu vyšla jeho detektivka Přiznání Alana Turinga, která měla trochu proměnlivá hodnocení. Následně se blýskl životopisem slavného fotbalisty Já jsem Zlatan Ibrahimović. Asi největší pozornost na sebe strhl tím, že přišel s pokračováním (nebojím se říct) kultovní řady Milénium od Stiega Larssona. A to se ještě dříve podílel na cestopisu.

Nyní mu v rámci Edice světový bestseller vyšel první díl nové série Rekke a Vargasová, který nese všeříkající název Temnota. Jak už je vám asi jasné, máme tu hned dvě ústřední postavy. Bohatého, ale lehce chaotického profesora Hanse Rekka, který má šestý smysl na pozorování detailů. A potom mladou, odhodlanou policistku Micaelu Vargasovou, která při odhalení pravdy neváhá jít proti všem ostatním.

Právě tato dosti rozdílná dvojice se postupem času spojí u na první pohled jasného případu. Po dohrání fotbalového utkání byl zabit jeho rozhodčí. Z vraždy je obviněn jeden z rodičů Beppe Costa. Důkazy jsou jasné a policisté jsou s rychle vyřešeným zločinem také spokojeni. Rozhodčí Jamal Kabir byl ale afgánský uprchlík a pozadí vraždy tak brzy začíná být daleko komplikovanější.

I v tomto případě se autor vlastně nechal tak trochu inspirovat slavnějším předchůdcem. Už v průběhu čtení vám bude jasné, že postava profesora je inspirována zřejmě nejslavnějším detektivem z Baker Streer Sherlockem Holmesem. Jedná se o jeho modernější verzi, která společně s policistkou Micaelou tvoří velice zajímavou dvojici.

Ostatně právě na nich stojí a padá většina příběhu. Průběžně se střídají pohledy vyprávění na jednoho či druhého. Ze začátku se příliš nemusí, postupně se však sbližují. Atraktivnosti napomáhá jejich rozdílnost. Zejména Hans Rekke je dosti nestandardní postavou. Rozhodně to není žádný dokonalý génius, naopak musí v průběhu dění řešit nejeden problém. Právě to z něj ovšem dělá zajímavou figuru.

Zápletka se postupně začíná rozplétat. O tom, kdo je vrahem až téměř do konce netušíte. Po většinu knihy vlastně vyšetřovatelé odhalují spíše minulost oběti, která je potom dovede k pravdě. Ani v tomto případě to tedy není úplně standardní pátrání po vrahovi.

Svou roli tu sehraje politika, důležitost má rozhodně i hudba a nechybí ani v poslední době oblíbená psychologická podstránka věci. Každopádně je Temnota velice svěžím, rychle plynoucím a rozhodně pozoruhodným románem. Na sto procent ho oceníte až po přečtení a pospojování všech souvislostí. Rozhodně se tady rýsuje další velice zajímavá dvojice vyšetřovatelů, jejichž příběhy si v budoucnu nenechám ujít.

Oba ústřední hrdinové si vás totiž získají a přirostou vám k srdci. Nebudete s nimi chtít skončit, naopak se s nimi zatoužíte opět setkat. Těžko říct, co jim jejich budoucnost přinese. I když závěr už trochu napovídá, že se rýsuje další zapeklitý případ, který budou muset rozlousknout.

Komentáře (0)

Přidat komentář