Mnohovrstevnatý román o hledání osobní identity

recenze

Temná komora (2018) / Darebačka
Mnohovrstevnatý román o hledání osobní identity
Kniha Temná komora zpracovává silné, kontroverzní téma, lépe řečeno témat hned několik. Americká novinářka Susan Faludi se vydává po stopách hledání identity vlastního otce, který se ve velmi pokročilém věku rozhodne podstoupit změnu pohlaví. Tato překvapivá informace vede autorku ke snaze otevřít „tátinu“ temnou komoru, nahlédnout do jeho/její minulosti a zjistit, kdy se odehrál duchovní přerod despotického, násilnického muže v rádoby něžnou, elegantní dámu.

Spisovatelka se vydává za otcem do jeho rodné Budapešti s cílem získat na základě rozhovorů s ním novinářsky a literárně zajímavé téma ke zpracování. Spolupráce se Stefánií (dříve Stevenem, Istvánem) není jednoduchá. Momenty mlčení a vzájemného napětí se střídají s okamžiky otevřenosti hrdiny, z jehož nahodilých a chronologicky neuspořádaných vzpomínek si autorka postupně skládá dohromady mozaiku života svého otce.

Susan Faludi na základě opakovaných cest do Maďarska, odkud její otec po válce emigroval, aby nakonec zakotvil v USA, soustavným studiem reálií jeho rodné země a zjišťováním informací o transsexualitě a gender obecně získává široký přehled a odborný základ pro sepsání románu, který se zabývá otázkou hledání identity nejen na rovině osobní, ale také rovině společenské.

Rozhovory s otcem tvoří rámec, do něhož je zasazen exkurz do minulosti jednoho konkrétního člověka, ale také do dějin celé země, nebo přesněji řečeno do dějin maďarských Židů. Právě historické a místopisné reálie pro mě byly čtenářsky nejzajímavější.

Stejně jako autorka jsem však těžce hledala pochopení pro osobnost hlavního hrdiny/antihrdiny. Po přečtení knihy mám dojem, jako bych nebyla vzdáleným svědkem osudu jednoho člověka, ale lidí hned několika. To je samozřejmě logické a souvisí to s tím, jak komplikovanou a celoživotně neukotvenou osobností Stefánie byla. Sama totiž během svého života udělala několik tlustých čar a hledala identitu, s níž by se mohla definitivně ztotožnit. Myšlenkové návraty pro ni nejsou jednoduché. Stefánie nechce vzpomínat na svá dávná já: na maďarského židovského kluka Istvána, na mladého fotografa hledajícího domov na mnoha místech světa či autoritářského manžela a otce Stevena. Přesto se v rozhovorech s dcerou postupně otevírá a ke své minulosti se staví čelem.

City a rodinné vztahy jsou z pozice Stefánie i Susan popisovány s racionálním odstupem a chladem. Autorka se staví do role objektivního pozorovatele a vypravěče, což samozřejmě nejde dodržet zcela, pokud vyprávíte příběh svého znovu nalezeného otce/matky. Do textu tak pronikají Susaniny nepříjemné vzpomínky na dětství, vyřčené i nevyřčené výčitky, zmatek v citech vůči rodiči.

Temnou komoru řadím mezi velmi zajímavou, tematicky silnou a čtenářsky náročnější literaturu. Není to zkrátka kniha pro každého. Transsexualita jako taková však tvoří jen jednu z mnoha rovin textu. Kniha, kterou nelze jednoznačně žánrově zařadit, překvapí svou tematickou, myšlenkovou i jazykovou pestrostí. Co se stylu autorky týče, někdy mi přišlo samoúčelné používání velkého množství odborných termínů, a to i v momentech, kdy je bylo možno nahradit synonymy. Na druhou stranu knize nelze upřít zjevnou dlouhou a pečlivou přípravu. Na mnoha místech má text povahu jakéhosi vědeckého pojednání. Susan Faludi cituje z mnoha děl autorů beletrie i odborné literatury, ale i z internetových článků a webových stránek. Popisuje svýma očima podobu dnešní Budapešti, zároveň se noří do pestré historie tohoto města. Zachycuje razantní proměnu společenského postavení maďarských Židů, od jejich tzv. zlatého věku až po perzekuce a holokaust. S tím souvisí i otázka národního uvědomění a sionismu.

Před čtenářem tak stojí výzva zdolat více než čtyři sta stran umělecky a myšlenkově nepochybně kvalitního textu, nicméně textu náročného na soustředění. Až na momenty, kdy i sečtělejší čtenář musí hledat ve Slovníku cizích slov opravdu neznámé termíny, je kniha psaná příjemným stylem. Když v českém překladu přivřu oči nad marginálními chybami v psaní velkých písmen („Indiánka“, „severní a jižní Amerika“), musím konstatovat, že je na knize znát dobrá a pečlivá redakční příprava. Klobouk dolů před prací překladatelky Silvie Mitlenerové. Také obálka se dle mého názoru velmi povedla.

Moje dojmy z knihy jsou tedy vesměs kladné, je to typ literatury, kdy si u čtení říkám, že bych potřebovala lepší paměť, abych si všechny ty nové zajímavé informace zapamatovala. Úplně nadšený bude čtenář-intelektuál zamýšlející se nad otázkou gender a hledání identity, ale na své si přijdou i milovníci historie a zájemci o studium maďarských reálií.

Komentáře (0)

kniha Temná komora recenze