Mnoho povyku pro nic?

recenze

Kletba vítězů (2018) / KáťaM.
Mnoho povyku pro nic?
Žánr young adult je pro mě trochu pasé. Občas je ale propaganda silnější a já také neodolám. Ve většině případů to zatím dopadlo dobře. Utvrdila jsem se v tom, že young adult už sice není úplně můj žánr, ale sem tam neuškodí, v lepších případech dokonce i potěší a přinese super zážitek. V tomto případě tomu tak bohužel nebylo.


Kletba vítězů je první díl trilogie americké spisovatelky Marie Rutkoski. První díl u nás vyšel minulý rok, teď naše sociální sítě atakoval jen o trochu méně vychvalovaný druhý díl. Mediální masáž byla tak silná, že jsem si alespoň první díl na Světě knihy také pořídila. V knížce se seznamuje se světem, v němž vládnou Valoriáni. Jedná se o hrdý národ, který si podrobil Herrany a chvástá se tím, že kdyby došlo na nejhorší, raději by se sami zabili, než by se stali otroky. Hlavní hrdinkou je Kestrel, dcera valoriánského generála Trajana. Hned v úvodu se Kestrel ocitá na dražbě otroků, v níž si za poměrně značnou sumu koupí otroka Arina, který umí zpívat. Ovládá také kovářskou práci a jak Kestrel ke svému překvapení zjistí, také valoriánskou řeč. Kestrel je ze své koupě rozpačitá. Zjišťuje totiž, co znamená kletba vítězů. Vítěz dražby zároveň prohrává, protože je ochoten dát za zboží vyšší cenu, než ve skutečnosti má. Bude tomu tak i u Arina...?

Kletba vítězů drží všechny požadavky young adult. Aspoň napůl osiřelá hlavní hrdinka, která je postavená výš, než všichni ostatní a výjimečná svým postavením; láska, které není přáno a pár peripetií, které lásku oslabují a pak zase posilují.

Mně se moc líbila myšlenka knihy a poselství kletby vítězů, o kterém se autorka zmiňuje i v doslovu. Myslím, že tento příběh měl rozhodně velký potenciál, pokud by byl jinak napsaný. Mně chyběl větší náhled do smyšlené říše. Ráda bych se dočetla víc o tom, jak funguje, myslím, že na to byl prostor. Knížka se poměrně dost vlekla a zásadní momenty byly naopak dost ochuzené. Mně třeba neskutečně iritovalo, jakým způsobem umírali lidé, byť otroci. Jedna dělová rána pohřbila desítky lidí, autorka nás o tom informovala jednou větou a jelo se dál. Byla bych ocenila, kdyby hlavní hrdinové alespoň v některých pasážích projevili trochu víc citu. Hlavní hrdinka byla strašné netáhlo. Ona sice umí bojovat s noži, pozná souhvězdí, ale neumí si uvařit čaj? Přišlo mi to trošku nedomyšlené, to samé bojové taktiky, které byly pro knížku rozhodující. Opravdu to šlo tak jednoduše? Že se hlavní hrdina zadívá na kopec a ví, co a jak?

Bylo to až moc jednoduché, připouštím, že nejsem cílový čtenář, ale jsem přesvědčená o tom, že i kdybych byla, požadovala bych od knihy víc. Nevím, jestli seberu odvahu pustit se i do druhého dílu, zvlášť když má ještě o něco nižší hodnocení.

Přečtení knihy nelituji. Už jen proto, že jsem si sama zase v sobě urovnala, kteří bloggeři mi jsou názory na knihy bližší a především už zase vím, u kterých influencerů se nemám nechat tolik strhávat jejich nadšením. I to je pozitivní.
Za mě tedy Kletbu vítězů spíše ne, je mi líto.

Komentáře (0)

kniha Kletba vítězů recenze