Mistryně kouzel nepotřebuje studovat

recenze

Studie kouzel (2021) 3 z 5 / simona8126
Studie kouzel

POZOR, RECENZE OBSAHUJE SPOILERY K TOMUTO I PŘEDCHOZÍMU DÍLU!
------------------------------------------



Studie kouzel je druhý díl akční fantasy série Marie V. Snyderové. Děj navazuje s jistým časovým odstupem na předchozí část – začíná několik týdnů poté, co Jelena vyrazila s mentorkou Irys do Sitie, aby se naučila ovládat svou kouzelnou moc a zároveň se znovu setkala s rodinou. Při studiích se dívka učí, že používání moci a pobyt v Domově mágů má svá pravidla. Jejich dodržování už je ale jiná věc…

Ve srovnání se Studií jedu se zde setkáváme s rozsáhlejším a komplikovanějším světem plným rozličných kmenů, profesí, schopností a samozřejmě i nových postav. Jak roste sám svět, rozvíjí se i Jelenin charakter a vnitřní boje s vlastními silami a jejich nebezpečnými důsledky.
Původně inteligentní a vynalézavá Jelena se teď arogantně vrhá do problémů, ačkoli ví, že její činy by mohly snadno skončit smrtí přátel i jí samotné. Kdykoli se něco pokazí, impulzivní hrdinka nabude dojmu, že jen ona může situaci vyřešit. Nepotřebuje si plánovat ani záložní strategii, vždycky může povolat Valeka (o tom viz níže). Ačkoli Jelena nemá téměř žádné zkušenosti a znalosti o magii, rozumí všemu lépe než kouzelničtí mistři. Vždyť jen za několik měsíců se bez velké snahy naučila to, na čem oni pracovali trpělivě většinu života. Možná by se kniha neměla jmenovat Studie kouzel, nýbrž Jak se stát mistrem v několika jednoduchých krocích – stačí ignorovat rozumné rady a jednat svéhlavě bez ohledu na následky.

Ještě podivnější je dívčin hněv vůči bratrovi. Bylo by pochopitelné, kdyby ho začala nenávidět kvůli tomu, jak se k ní choval po návratu domů – od první chvíle jí pohrdal nebo ji ignoroval. Byl arogantní, nepříjemný a plný nenávisti téměř do konce knihy. Nicméně místo těchto a dalších oprávněných důvodů k nepřátelství na něj byla Jelena naštvaná pouze proto, že se ji coby 8letý chlapec nepokusil zachránit. Jak by asi někdo tak malý mohl zabránit zkušenému kouzelníkovi v únosu děvčete?
Takřka nepřekonatelný svár mezi Jelenou a Leifem byl nakonec vyřešen na jediné stránce zásluhou Měsíčního muže. Jeho vniknutí do Leifových myšlenek stačilo, aby Jelena moudře a velkoryse vše odpustila a bum, jsme zase rodina! Takové udobřování bylo nepřesvědčivé a neuspokojivé. Za všechny útrapy, které Leif Jeleně způsobil a jimiž otravoval i čtenáře, bych očekávala alespoň omluvu. Jelena by měla plné právo ji požadovat, ale místo toho ta dokonalá světice nakonec ještě najde cestu, jak obvinit samu sebe. Nemyslím, že autorce někdy prominu, jak vlažně se ke sblížení sourozenců postavila. Necítím z toho žádné zadostiučinění.

Další kámen úrazu – Valek! Ve Studii jedu jsem ho vnímala jako nevypočitatelného, příjemně znepokojivého a protřelého vraha, který má nad Jelenou navrch a vzbuzuje respekt. Kdysi mazaný rádce a mentor však ve Studii kouzel dostal jen málo prostoru (podobně jako mí oblíbenci Ari a Janko, bohužel) a funguje tu jako „deus ex machina“. Když náhodou dokonalá Jelena přece jen na něco nestačí, povolá v mysli Valeka. Ten jí okamžitě poslouží a zachrání zadek. Jejich vztah působí uměle a nevěrohodně. Kdykoli se setkají, ani si moc nepopovídají a hned se vrhnou na sex. Intimní scény autorka spíše nesměle naznačí a přeskočí, takže si téměř neužijeme žádné laskání, dotýkání, nic, co by opravdu ukázalo, že mezi Valekem a Jelenou plane vášeň a láska. Romantická linka je zkrátka nevýrazná, pohřbená pod hromadou bojových a akčních scén, s jejichž množstvím to autorka naopak přehání.

Jelenu neustále někdo přepadá, omamuje, unáší. Postavy Goela a Aley k tomu sloužící fungují jako výplň, prodlužují příběh o další a další scény, které tu už milionkrát byly. Goel mi svými řečmi a jednáním připomínal Reyada. Zálibou v týrání a znásilňování se nelišil ani ústřední padouch Křovinář. Autorka by možná už mohla přijít s nápaditějším typem zlosyna a nepoužívat stále stejný „vzor“. Ačkoli nutno uznat, že sexuální násilí, jeho dopady na psychiku člověka a identitu, popsala citlivě a působivě.

Na druhou stranu některé důležité popisy a scény odbývá. Např. proměna velitele v ženu a zpět. V prvním díle nebyla tato věc nijak podrobně objasněna, ale domnívala jsem se, že žena se zkrátka nějakým způsobem proměnila v muže, definitivně a nezvratně. Ve Studii kouzel se náhle zdá, že velitel může tyto dvě podoby libovolně střídat. Jak to dělá? Pomocí magie? Přehlédla jsem něco? Kdekoli bych uvítala důkladnější rozbor pocitů a událostí, tam se s nimi autorka vypořádává rychle, jako když padne sekera (viz ono uspěchané smíření Jeleny s Leifem).

Autorce rozhodně nelze upřít čtivý styl psaní. Prvních 200 stran Studie kouzel pro mě uplynulo jako nic – byly poutavé a zábavné, zkrátka se četly samy. Pak mé nadšení z výše uvedených důvodů (a také zásluhou občasných překlepů) začalo klesat a od strany 300 dále se už docela vytratilo. Musím ale vyzdvihnout některé z nových postav, zejména přátelského Daxe, šikovná pouliční dítka v čele s Fiskem a nejchytřejšího koně na světě Kiki. Pevně doufám, že třetí díl přinese zlepšení, pakliže ho nakladatelství CooBoo vůbec vydá. Po přečtení několika komentářů se obávám, že kvalita série zřejmě dosáhla vrcholu prvním dílem a postupně bude už jen klesat. Ale nechme se překvapit…

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Databázi knih a společnosti Albatros Media.

Komentáře (0)