Minulost nech za zády

recenze Nejdelší cesta domů (2019)

Minulost nech za zády
Dvacet let žije na světě s vědomím, že se raději neměla ani narodit, že je strůjcem všeho neštěstí, které její rodinu potkalo.

Jindřiška zanedlouho oslaví dvacáté narozeniny. Nečeká, že by ji rodiče popřáli, možná si na ni ani nevzpomenou. V jejích očích neexistuje. Už jen tím, že se narodila, zničila matce slibně nastartovanou právnickou kariéru. Rodiče ji nemohou odpustit také něco daleko horšího. Ve dvanácti letech neuhlídala malého brášku Adámka, pod kterým se prolomil led a ze smrtícího sevření vody už se nedostal. Jindřiška si bratrovu smrt stále vyčítá, dodnes má z vody trauma. Ještě že má alespoň svou milovanou tetu. Nedaleko má statek, kde provozuje vyjížďky na koních. Jedině zde nachází Jindřiška útočiště. Osud je však vrtkavý. Jindra ztrácí i tuto jedinou spřízněnou duši. V rodné Třebíči ji už nic nedrží. Balí stan a krosnu a vydává se na pouť přes celou republiku. Ráda by navštívila někoho z tetina dřívějšího života a zavzpomínala na místa, kde spolu něco pěkného zažily. Několikaměsíční honba za vzpomínkami přinese Jindřišce ne jen nostalgická rozjímaní, ale i krušné chvilky.

Hlavní hrdinka Jindřiška si vás získá hned od prvních stránek. Její život, ve kterém od útlého dětství nezná přívětivé slovo, rodiče ji přehlíží a je ustrkovaná, je popsaný velmi sugestivně a dojemně. Jindřiška se i přes své pochybnosti o sobě samé chce osamostatnit, snaží se při škole vydělávat a nesedí v koutku, aby se litovala. Je odhodlaná postavit se nepřízni osudu, spoléhat se sama na sebe a najít místo, kde by mohla být konečně šťastná.

Kniha se moc dobře čte a děj plyne vcelku rychle. Hlavně ve druhé polovině autorka využívá styl, kdy příběh sledujeme z pohledu různých osob. Takto byla koncipovaná i její předešlá kniha a mně osobně tento způsob vyprávění moc vyhovuje. Přináší to do příběhu druhý rozměr, dodává to vyprávění spád a dynamiku. Zároveň je to ideální nástroj, jak pochopit chování a smýšlení jednotlivých postav.

Kde mi příběh trochu drhnul, byla pasáž, kdy je Jindra na své vzpomínkové pouti. Cestování s odkazy na tetiny zážitky mě brzy ukolébalo. Pocit jednotvárnosti ale vymizel vždy, když postava Jindřišky dostala v příběhu nového protihráče.

„Nejdelší cesta domů“ je autorčinou druhou knihou a opět jde o příběh, kdy se hrdinka musí poprat s nelehkým životním údělem. I přes vážné téma působí kniha až laskavě, je napsaná jednoduše, bez zbytečných odboček a dokáže nás svým příběhem pohltit. Tentokrát je hlavní hrdinka v mnoha situacích až naivně přímočará, ale to nijak nekazí celkový dojem.

Svým pojetím se kniha bude beze sporu líbit čtenářkám dívčích románů a románů pro ženy, které hledají v příběhu cit, přívětivost a sympatickou hrdinku, která se umí poprat s osudem. Jindřiška si získá vaše srdce a s dychtivostí budete prožívat její nelehkou cestu až k vytouženému cíli.

autor: a.k · 14. března v 21:17 · přečteno 134x

Komentáře (0)

kniha Nejdelší cesta domů recenze