Mimořádné drama na konci světa: Poslední zahrada pozemských rozkoší

Poslední zahrada pozemských rozkoší Marka Hnily je přesně ten typ mimořádného dramatu, u kterého máte pocit, že vám neprochází jen pod rukama kniha, ale celý umělecký projekt – s vlastním světem, rytmem a ambicí přesáhnout literaturu směrem k divadlu, rozhlasu i filmu.

Je to mimořádné drama v dialogu – komorní, silně poetické a dost náročné.

Po konci světa zůstávají na Zemi jen dva lidé: Malířka a Fotograf. Žijí spolu v prázdné Olomouci a v rozhovorech řeší lásku, vinu, smysl tvorby i odpovědnost za vlastní život. Děj je minimální, všechno podstatné se děje v řeči – v hádkách, ticích, přibližování i vzdalování dvou postav. Jako čtenář máte pocit, že sedíte v poslední řadě divadla a sledujete zkoušku velmi intimního představení či jste návštěvník umělecké galerie.

Silná a zároveň nenucená je i inspirace Boschovým triptychem Zahrada pozemských rozkoší. Hnila se nepokouší obrázky převyprávět, spíš na ně volně navazuje – jako by vyprávěl, co se stane potom, až i peklo na obraze „dohoří“ a na světě nezůstane nikdo, jen dvě bytosti. V textu se to projevuje vrstevnatou symbolikou a metaforami, které vytvářejí bohatou, někdy až přetékající obraznost.
Olomouc tu funguje jako tichý, ale důležitý „herec“. Není vykreslená jako turistický plán města, spíš jako kulisa, která nese paměť všeho, co zmizelo. Kdo město zná, automaticky si dosazuje vlastní obrazy opuštěných náměstí a kostelů – tenhle efekt knize dodává zvláštní, mrazivou blízkost.

Největší devizou je jazyk. Dialogy jsou hutné, metaforické, často na hraně patosu – ale k situaci konce světa to sedí. Autoři zde vytvářejí něco co Bosch vyjadřoval v obrazech - zde je to ve slovech. Při pomalém a soustředěném čtení jde o unikátní zážitek, kde se čtenáři otevírají nekonečné možnosti interpretací.

Zajímavé je taky to, že kniha není izolovaný experiment. Je součástí širšího projektu, který zahrnuje rozhlasovou hru, chystaný film i výtvarné a fotografické doprovody. Přesto ale kniha funguje samostatně, není jen „scénářem“.

Pokud hledáte současnou českou literaturu, která bere vážně čtenáře i umění a nebojí se velkých témat ani experimentu s formou, je to výjimečný, silný a zapamatovatelný zážitek.

Poslední zahrada pozemských rozkoší je hluboce poetická divadelní hra volně inspirovaná triptychem Hieronyma Bosche Zahrada pozemských rozkoší. Příběh se odehrává v postapokalyptické Olomouci, po událostech Boschova pekla, kde... více

Komentáře (0)