Miluj mě, nebo střelím

recenze

Miluj mě, nebo střelím (2014) 4 z 5 / MartinaF
Miluj mě, nebo střelím

Nejdříve k sobě cítili sympatii a vzájemnou přitažlivost. Pak se do sebe zamilovali. Oba však mají své partnery. Je tento vztah už předem odsouzen k záhubě nebo dostanou svoji osudovou šanci?

Přesně tohle potkalo Ditu a Šimona. Dita je začínající spisovatelka a Šimon vysokoškolský profesor bohemistiky. Seznámili se náhodou, ale už od prvního setkání si byli oba blízcí a něco je k sobě přitahovalo. Tato vzájemná přitažlivost přerostla v lásku a aniž si to oba hned uvědomili, dostali se sobě hluboko pod kůži. Dita i Šimon jsou však zadaní, a tak si vymyslí svůj vlastní svět, svět, kam smí jen oni dva.

Jak tohle skončí? Ukončí svůj vztah a přijdou o svůj utajený svět nebo překonají nástrahy života a zůstanou spolu? Mnoho otázek, jen jedna správná odpověď.


Kde je pomyslná hranice ve vztahu mezi mužem a ženou? Kde končí přátelství a začíná láska? Je to vůbec možné být přáteli, když cítíte k tomu druhému citovou náklonnost? Už od začátku jsem věděla, že to bude příběh napsaný (skoro) pro mě. Mám ráda tyto romány ze života, které někdy končí optimisticky, jindy smutně. Ale takový už je život, někdy veselý, někdy smutný, záleží na okolnostech.

Od samého počátku mi Dita a Šimon byli sympatičtí. Ditě je čtyřicet a je regionální začínající spisovatelka, která uspěla hned se svou prvotinou. Má manžela Zdeňka, programátora, který veškerý svůj volný čas tráví u počítače a na Ditu mu moc času nezbývá. Přesto se mají rádi, i když už je jejich vztah spíše stereotypem.

Šimon je padesátiletý vysokoškolský profesor bohemistiky, je šťastně ženatý s Kateřinou, jeho manželství je více než harmonické a Kateřinu stále miluje jako na začátku. Tak jak je možné, že se Dita a Šimon do sebe zamilovali? Byl to osud nebo něco jiného?

"Víš, tam dole, to je jenom náš svět."
"Myslíš, že opravdu máme víc světů?"
Trochu se usmál. "Ten první je svět, ve kterém žijeme. Druhý je svět, který pokaždé znovu tvoříš. V každé svojí knize ho stavíš znovu. A třetí...třetí je ten, kde spolu sníme..."
"Jak moc..." trochu zaváhala, "...jak moc se prolínají?"
"Chtěla jsi říct: jak moc si překážejí?" Šimon se trochu usmál. "Já nevím...představuju si to jako prostorové mimoběžky."
"Jak?"
"Tak jako jsou mimoběžné přímky v trojrozměrném prostoru, máme mimoběžné trojrozměrné prostory v našem vesmíru."
"Myslíš, že se i někdo další může pohybovat mezi těmi třemi světy?"
"Já nevím...možná..."
Dita zavřela oči a znovu si představila zelenavou hlubinu. Já se o tebe nechci dělit...V tom třetím světě nemusím...Jak je ale ten třetí svět velký?


Paralelně s příběhem Dity a Šimona probíhá další příběh, příběh ve světě, který si vymysleli oni sami a který patří jen jim. Re je mořská víla, která se zamilovala do Si, který patří na souš. A jak skončí tento nerovnoměrný vztah? Překonají Re a Si překážky, které na ně číhají?

V příběhu také můžeme sledovat vnitřní myšlenkové monology, které příběh oživily. Někomu se může zdát, že je zde málo emocí, že postavy jsou nevýrazné, ale mně to tak připadlo správné a do příběhu se tento styl opravdu hodil.

Komentáře (0)