Miles a Aljaška

recenze

Je to už pár měsíců, co jsem stála před svou knihovnou a vybírala si další knížku na přečtení. Jeden historický román vedle druhého, černé obálky knížek působí velice depresivně. Jenže já se teď z jednoho depresivního období dostala, a tak potřebuji něco pozitivnějšího. Přejíždím prstem po hřebtech knih a čtu si jednotlivé názvy. Všechny ještě čekají na přečtení, nebo alespoň na to, až budu mít čas a zájem si jich všimnout. Dojedu prsty až na konec jedné police, a tam se zastavím na modré, trochu zaprášené knize. Stojí na tomhle místě už dlouho, dosud nepřišel její čas, ale nyní mi její modro žlutá obálka říká: \"Vem si mě. Přišel můj čas.\" Vytáhnu ji na vzduch, ofoukám z ní zbytky prachu a čtu: \"Hledání Aljašky.\" Po přečtení zadní strany obálky to vypadá na zamilovaný příběh jakési Aljašky a Milese. To by mi mohlo zvednout náladu. A tak se vrhám hledat to velké Možná...

Nevím už proč jsem se k přečtení Aljašky tak dlouho neměla, když je to jedna z mála knih, která změnila část mého smýšlení. Pokládala mi zapeklité otázky, na které jsem stejně jako hlavní hrdinové nedokázala hned najít odpovědi. Až s přečtením posledního listu mi všechno bylo tak jasné, tak srozumitelné. Vše bylo najednou čisté, krásné a deprese byla úplně pryč.

Od začátku mi byl Váleček, alias Miles Halter, dosti sympatický. Byl to takový ten typický outsider, kterého nejlepší kamarád je on sám. To vše se ale změní když přijede na internátní školu Culver Creek a nastoupí zde do třetího ročníku. Mohl mít jakéhokoliv spolubydlícího a příběh by zřejmě vypadal úplně jinak. Ale tím, že s ním měl palandu sdílet právě Plukovník, alias Chip Martin, byl předurčen i Válečkův osud. Vyzkoušel si díky němu, jaké to je kouřit, pít alkohol a porušovat školní pravidla. A také zažil své první milostné zkušenosti. Za což ale mohla zejména Aljaška Youngová, alias velký kápo celé té malé partičky záškodníků, k nimž ještě připočtěme Takumiho a Laru. Kanadské žertíky, nezávazný život studentů a jejich každodenní problémy.
Ale Váleček měl jediný a velký problém...

...v té tmě vedle mě voněla potem a sluncem a vanilkou a při světle tenkého srpku měsíce jsem neviděl o moc víc než její siluetu. Ale dokonce i takhle ve tmě jsem viděl její oči, dva palčivé smaragdy. Měla oči, jaké člověka přimějí podpořit ji ve všem, co podnikne. A nebyla jen krásná, byla taky sexy...

Aljaška. Dívka naprosto fascinující, že se do ní Váleček vášnivě zamiluje. Jenže ona má kluka, kterého miluje. I přes to její flirtování nelze přehlédnout. Dovoluje si více, než by měla a cítí Válečkovu náklonost. Díky ní se tomu mladému hochovi změní celý život. Objeví hodnotu a bolest, kterou dává láska.
Ale stačí jediná noc, jediných pár slov, jediná žádost od dívky, kterou milujete a uděláte pro ni vše.
A pak, už jí nikdy neuvidíte...

Předtím už nikdy nebude stejné jako potom. Ale Aljašku budou mít všichni čtyři navždy ve svých srdcích a její duše navždy bude žít v Culver Creeku. Ona našla cestu z labyrintu utrpení, možná ne tu nejlepší, ale pro ni v tu chvíli jedinou. Přímou a rychlou...


Když dospělí s tím hloupým, poťouchlým úsměvem říkají: \"Mladí si myslí, že jsou neporazitelní,\" nevědí, jak moc mají pravdu. Nikdy nemusíme ztrácet naději, protože nikdy nemůžeme být nezvratně zničení. Myslíme si, že jsme neporazitelní, protože opravdu jsme. Nemůžeme se narodit a nemůžeme umřít. Jako všechny energie můžeme jen měnit tvary a velikost a zjevy. Když mladí zestárnou, zapomenou na to. Začnou se bát proher a selhání. Ale ta část z nás, která je větší než součet našich pozorovatelných částí, nemůže začít a nemůže skončit, a proto nemůže selhat.
Proto vím, že mi odpouští, stejně jako já odpouštím jí. Poslední slova Thomase Edisona zněla: \"Je tam velice krásně.\" Nevím, kde je to tam, ale věřím, že to někde je, a doufám, že je tam krásně.

Komentáře (0)