Mezi Mlýny osudu

recenze

Kdyz v roce 2011 vydalo nakladatelství Moba první díl chystané tetralogie z pera švédského spisovatele Johana Theorina Mlhy Ölandu, bylo jasné že se jedná o trefu do černého. A i když Theorin stojí tak trochu v pozadí, získal si velký zástup věrných fanoušků, kteří netrpělivě očekávali další díl Ölandské série. Dnes o tři roky později se tento příběh završuje v knize Mlýny osudu. Čtenáři tak mají opět možnost vydat se na nehostinný ostrov Öland, který v sobě skrývá mnohá tajemství.

Johan Theorin zahájil svou literární dráhu psaním povídek do různých časopisů. Po těchto prvních vlaštovkách se rozhodl svou působnost rozšířit a sepsat svůj první román Skumtimmen (Mlhy Ölandu - 2011). Již ve svém knižním debutu se Theorin vydal na nehostinný a větrem ošlehaný ostrov Öland. Mimochodem není se co divit, v dětství zde trávil každé léto a tak inspirace pro jeho knihy vznikala již od útlého dětství. A právě spojení tohoto až mystického prostředí s kvalitní detektivní zápletkou bylo klíčem k úspěchu tohoto autora. Jeho romány se překládají do více než dvaceti zemí a je držitelem několika literárních cen, včetně ceny Švédské akademie autorů detektivní literatury za nejlepší detektivní příběh roku, nebo Glass Key Award a CWA International Dagger.

Mlhy a severní větry tentokrát na Ölandu vystřídalo parné léto. Turistická sezóna se chystá na svůj vrchol a s ní i rekreační středisko Ölandic, který vlastní bohatá rodina Klossových. Mladý Jonas Kloss přijel na Öland za svým otcem užít si léto a vydělat si nějaké ty peníze u strýce a tety. Bohužel netušil kam ho osud letošní léto zavede.

A právě toto léto se na ostrov vrací také starý neznámý muž. Nikdo si na něj nepamatuje a ani neví proč se na Ölandu objevil. Jediný Gerlof tuší, kdo by mohl neznámý být a možná se s ním dokonce setkal, je to ovšem již opravdu dávno. Od té doby uplynula spousta času a kdo ví, čím vším muž prošel, protože je poháněn neukojitelnou touhou po odplatě. Pomsta je pro něj vším, i kdyby to měla být poslední věc, kterou na tomto světě udělá.

U severských detektivek, potažmo u jakýchkoliv knih se člověk nikdy neubrání srovnávání. Pokud bychom chtěli Mlýny osudu s něčím srovnávat tak nejspíše s Červenkou od Jo Nesba. Obě tyto knihy v sobě skrývají dvě linie, tu současnou a minulost, která v mnohém souvisí s dnešními událostmi. Jenže tam kde Nesbo klade důraz a opírá se hlavně o hlavního hrdinu, se Theorin zaměřuje na prostředí tohoto drsného ostrova a celkovou atmosféru. Harry Hola nebo jemu podobného vyšetřovatele zde budete hledat marně, oproti tomu dostanete starého unaveného muže, který ovšem může vsázet na dlouholeté zkušenosti a bystrou mysl. Vždyť již několikrát se na Ölandu prokázalo, že nemusíte být zrovna policista, abyste vyřešil nějaký ten zločin.

Autor navíc rozděluje současnou dějovou linii mezi několik postav. Postupně tak se tak příběhy jednotlivých postav prolínají a dávají tak ucelený obraz na celkový děj. Navíc zde nic není černobílé, takže vás autor několikrát donutí změnit názor na tu, či onu postavu. A to včetně vraha. Vražda je samozřejmě ohavný čin, jenže co se musí člověku stát, aby byl dohnán až k těmto činům?

Mlýny osudu jsou ideální knihou na letní dovolenou kombinují v sobě napínavý příběh, velmi dobře vystavěnou zápletku a počet stran, který zaručuje, že vám kniha nějakou tu chvíli opravdu vydrží. Theorin se navíc za každou cenu nesnaží šokovat násilím, kterého je v dnešních knihách přehršel, i díky tomu si získá u pár čtenářů pár bodíků navíc. Pokud toužíte po knize, která vás pohltí svou atmosférou a prostředím, je rozhodně závěr Ölandské tetralogie tou pravou volbou pro vás.

Komentáře (0)