Měděný jezdec
recenze
Měděný jezdec (2013)
/ Lensiiee
Paullina Simons se narodila v Leningradě v roce 1963. V deseti letech se odstěhovala s rodinou do USA. Rusku však zůstala v srdci věrná a zasvětila mu trilogii o osudech Taťány a Alexandra. První díl této trilogie, Měděný jezdec, který ve Spojených státech vyšel v roce 2001, byl do češtiny přeložen již v roce 2004. Na další díly jsme si ovšem museli počkat až do roku 2013.
Děj knihy se odehrává v Rusku během druhé světové války. Vše začíná 22. června 1941 v Leningradu. Tento den se poprvé setkává sedmnáctiletá Taťána Metanovová s poručíkem Rudé armády Alexandrem Bělovem. Osud jim však přichystal pořádný ranec nástrah, a jak by se mohlo zdát, happy end nás jen tak nečeká.
Alexandr je partnerem Dáši Metanovové, sestry, kterou Táňa nadevše miluje a nikdy by ji nezlomila srdce. O Taťánu se naopak zajímá Alexandrův přítel Dimitrij. Tento milostný čtyřúhelník však nemilosrdně protíná druhá světová válka a s ní i obléhání Leningradu, ve kterém všichni žijí. Neúprosná zima, hlad a nebezpečí války však Taťánu a Alexandra paradoxně sbližují a oni svou lásku musí tajit nejen před Dášou, ale hlavně před Dimitrijem, který zná Alexandrovo tajemství.
Rodina Metanovova je celkem početná. Celkem jich ve dvou pokojích žije sedm. A přesto se v té nejtěžší době o rodinu stará ta nejmenší a nejmladší, Taťána. Jelikož je podle rodiny nejmenší, měla by jíst nejmenší porce. A protože je taky nejmladším členem rodiny, musí dělat, co jí řeknu. Pro celou rodinu vaří, každé ráno chodí pro příděly, v zimě nosí vodu nahoru do patra. Ze začátku jsem s tím měla trošku problém. Uvnitř jsem neuvěřitelně zuřila. Proč je tak hloupá? Proč jim dělá otroka? Navíc se k tomu přidali další věci. Proč dává jídlo cizím lidem, když sama má na celý den jen kousek chleba z pilin a lepenky? A pak se to ve mně zlomilo. Jistěže musí! Kéž by bylo na světě víc takových lidí. Neměli bychom ji vidět jen jako naivní malou holku, ale naopak bychom k ní měli vzhlížet. Ona je dokonalou ukázkou toho, že psychika dělá opravdu hodně. Pro mě se stala Taťána vzorem. A Alexandr? :-) ach ano Alexandr. Krásný, silný, inteligentní, charakterní a spousta dalších vlastností, pro které, bychom mi ženy u mužů vraždili.
Musím přiznat, že mi autorka vyrazila dech. Příběh sám o sobě je úžasný. Postavy jsou skvěle vykresleny a popis míst a situací je dechberoucí. Samotný vztah mezi Taťánou a Alexandrem je krásná třešnička na dortu. Již od první kapitoly jsem měla husí kůži a bylo mi obou hlavních hrdinů hrozně líto.
Námět tohoto díla je podle mého názoru úžasný. Možná, že by se mohlo zdát, že je toto téma ohrané, povrchní a přeslazené, ale já tohoto názoru rozhodně nejsem. Podle mě vtiskla Paullina Simonsová tomuto dílu duši. Její popisy jsou vykresleny úžasně reálně a děj neuvěřitelně odsýpá.
Tato kniha byla snad má první, u které jsem vážně nechtěla, aby skončila. Pro mě je to jednoznačně kniha, která mě zasáhla.
Láska, žárlivost, naděje, zrada, víra, zklamání, bezmoc a spousta dalších.
To je Měděný jezdec
Děkuji :-) já jsem po něm přečetla druhý díl a už týden jsem neměla knihu v ruce. Potřebuju to vstřebat :-) mám novou srdcovku