Mé první rande se Severskou krimi

recenze

Thrillery normálně nečtu. Nějak jsem měla vždy z čeho vybírat a tímto směrem jsem se nikdy nevydala. Ale pak mi v hlavě začala hlodat myšlenka, že bych mohla nějakou knížku zkusit. Proč ne, že - vyzkoušet se má vše. A jak už to tak bývá, když člověk o něčem přemýšlí, ono se to zhmotní. A tak jsem ve schránce objevila knihu Hypnotizér manželské dvojice, která se ukrývá pod pseudonymem Lars Kepler. Překvapivě to vůbec nebylo špatné čtivo.

Vše začalo celkem příšerným masakrem, při kterém našla policie krví zalitá těla muže, ženy, malé holčičky a mladého chlapce. Ten jediný vše přežil, i když k smrti neměl daleko. Patnáctiletý Josef Ek je jediným svědkem a vodítkem v případu kriminálního komisaře Joony Linna. Joona se vzhledem k vážnosti situace rozhodne do případu zapojit lékaře a hypnotizéra Erika Mariu Barka. Ten však s hypnózou skončil před deseti lety a slíbil sám sobě, že již nikdy nebude hypnózu používat.

"Všichni byli pořezaní," pokračuje Joona. "Odehrály se tam příšerné orgie, byli strašně zřízení, pokopaní, pomlácení, pobodaní a ta malá holčička... byla rozříznutá vejpůl. Spodní část těla s nohama ležela na křesle před televizí a...

Na komisařovo naléhání však přivede Josefa do stavu hypnózy a mladík popíše hrůzu, která se v domě Ekových odehrávala. Tento krok, jež Erik učinil i přes svůj slib že již nikdy nikoho hypnotizovat nebude, vede k událostem, které sahají daleko do minulosti. Předvánoční čas, ve kterém se děj odehrává, rozhodně nebude pro Erikovu rodinu časem klidu a pohody. Staré rány se otvírají a touha po pomstě je silnější než kdykoliv dřív.

Někdo táhne Benjamína za nohy po zemi, chlapec má vyhrnutý kabátek od pyžama, pomalu a zmateně pohybuje pažemi. Snaží se chytit za rám dveří, je však příliš slabý. Hlavou narazí o práh. Pohlédne Simoně do očí, je k smrti vyděšený, pohybuje ústy, nedokáže z nich však vypravit jediné slovo. Simona se natáhne po jeho ruce, ale mine ji. Pokouší se plazit za ním, nemá však sílu, oči se jí zavírají, nic nevidí, mrká a vnímá pouze krátké útržky toho, co se děje kolem, jak Benjamína někdo vleče halou na chodbu. Dveře se opatrně zavřou. Simona chce volat o pomoc, ze rtů jí však nevyjde ani hlásek, oči se jí klíží, pomalu a těžce dýchá, nedokáže nabrat do plic dostatečné množství vzduchu.
Pak vše kolem zčerná.

Jelikož jsem čtenář tímto druhem knih netknutý, mám výhodu v tom, že nemám s čím srovnávat. Možná že vyznavači podobných knih by mi doporučili nespočet lepších, ale já jsem spokojená.
Kniha mě přivedla do stavu napětí, očekávání, lehké deprese a podvědomého strachu. Jediné, co mne ze začátku trochu zaskočilo byl "rozvleklý" styl psaní, na který u jiných knih nejsem moc zvyklá. Ovšem po nějakých 50ti stránkách jsem to již vůbec nevnímala, zvykla jsem si a dokonce se mi to i zalíbilo. Kniha rozhodně není špatná a já si ráda přečtu další jí podobné - i když jako strašpytel a nenásilný typ budu dávkovat pozvolna.

Autor: Lars Kepler
Překladatel: Azita Haidarová
Počet stran: 544
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2010

Komentáře (0)