Marcelův svět je stejně skutečný jako ten náš

recenze

Marcelo ve skutečném světě (2012) 5 z 5 / Belatris
Marcelo ve skutečném světě

Taky máte občas při čtení dojem, že by bylo nejlepší, aby hrdina prostě zůstal ve své výchozí situaci a prostředí, prostě jen existoval ve své rutině a vy ho voyeursky pozorovali? Proč musí přicházet zkoušky a stresové situace, proč musí být okolí připraveno vytvářet překážky?
Tyto pocity mívám často právě u knih s postavou, která má poruchu autistického spektra (zde mírnější formu Aspergerova syndromu).

Příběhy s pubertálními nebo adolescentními hrdiny mě většinou odrazují: young adult nálepka mi způsobuje kopřivku. Chování spolužáků a bouřící hormony, to prostě není můj šálek.
Marcelo Sandoval je sice sedmnáctiletý mladík, ale díky jeho úžasné odlišnosti je jeho svět mnohem zajímavější než u jeho vrstevníků. Jeho myšlenkové pochody jsou přehledné, jeho zájmy a ponor do toho stěžejního z nich (studium a memorování náboženských textů) fascinující. Kdyby většina lidí z mého okolí měla Aspergerův syndrom, žilo by se mi mnohem lépe...

Ale to jsem odbočila. Kniha je napsána z pohledu Marcela a čtenář ji slupne od první strany do poslední. Marcelo by nejraději zůstával ve své bezpečné zóně: doma to znamená úkryt na stromě (vyšperkovaný pokoj včetně elektřiny, kde spí a tráví většinu času), mimo domov tuto zónu splňuje soukromá škola Paterson, kde studují děti s různými poruchami. Právě ve škole si domluvil skvělou letní brigádu - pečovat o terapeutické poníky. Rád také jezdí za rabínkou, s níž rozebírají náboženské texty a složité otázky víry a filozofie.

Hned na počátku příběhu je donucen přistoupit na to, že se během letních prázdnin vzdá vysněné brigády, každý všední den opustí bezpečnou zónu a bude pracovat v otcově právnické firmě. Pokud to zvládne, může dokončit střední školu Paterson. Pokud ne, otec ho přihlásí na státní školu, kde odmaturuje společně s tzv. normálními vrstevníky.

Přestože knize nechybí napětí a spád, nejvíce se do mě zapsal ten pocit šťastného osamění, který Marcelo prožívá ve své bezpečné zóně. Chápu snahu jeho rodičů, kteří se snaží syna postrčit do "skutečného světa", aby se otrkával, učil nové věci a byl tak samostatnější. Na druhou stranu zůstává otázka, zda nenechat dítě žít v bezpečné zóně, když mu to přináší štěstí a v rámci možností funguje samostatně.

Marcelovo vhození do skutečného světa nakonec nekončí žádnou katastrofou, ale rozhodně to neznamená, že jsem na svou otázku získala jednoznačnou odpověď. Klidně bych si četla jen o tom, jak se stará o svého psa, co si říkali s rabínkou nebo jak mu jde péče o poníky v Patersonu.

Konverzační charakter vyprávění mi sedí více než akcí přesycené "dějovky".
Tahle kniha rozhodně putuje do oblíbených a už teď se těším, jak se k ní vrátím. Dodává totiž odvahu, ať už jste silný introvert, nebo Aspik.

Komentáře (0)