Manžel v domě není pro mě

recenze

Rodinu si člověk nevybírá. Pokud se rodiče ke svým dětem nechovají právě tak, jak mají, docela jistě je to ovlivní do dalšího života. Navíc ještě, když se k tomu přidá netypická láska, je na pořádný průšvih zaděláno dvojnásobně. Nebo ne?

Hlavní hrdinka nové knihy Aleny Jakoubkové Manžel v domě není pro mě neměla právě idylické dětství. Antonii Wolkovou její matka už odmala za všechno bila a otec si ničeho pro svůj vlastní klid nevšímal. Raději se upnul na svoje povolání a milenky. Antonie tak všemu čelila sama a značně se proti světu zatvrdila. Rozhodla se proto nikdy neprovdat, ani nemít žádné děti.

Antonie se upnula na vzdělání a co nejrychlejší odchod z domu. Vybojovala si proti vůli matky vzdálenou internátní střední školu a postupně přerušila styky s rodinou. Následovala vysněná vysoká škola a přestěhování se do Telče, kde získala místo profesorky na gymnáziu.

Nová, mladá a krásná čtyřiadvacetiletá profesorka je líbivým objektem pro většinu chlapeckého osazenstva studentů. Antonie se ale se svým největším ctitelem seznámí ještě o něco dříve, než školní rok začne. Sedmnáctiletý Robert se do ní zamiluje na první pohled. A to hodně. Je vytrvalý, neodbytný, vlastně až posedlý.

Antonie realitu Robertovy "lásky" zvládá a jeho toužebné výlevy odráží, jak jen může. Bude to ale stačit? Nepřijde mladá profesorka díky zlým a přehánějícím jazykům některých lidí o vysněnou kariéru ještě dříve, než vůbec pořádně začala?

A samozřejmě je tu ještě otázka, zda je Robertova láska opravdová a trvalá nebo je to jen chorobný stalking... Jak celá situace dopadne?

,,Jo, rád bych tě dneska po škole pozval na zmrzlinu."
Tentokrát jsem na něj pohlédla šokovaně.
A viděla jsem, jak se na jeho tváři objevil výraz uspokojení.
,,Zbláznil jste se?" vyjelo ze mě dřív, než jsem to stačila spolknout.
,,Možná..." připustil. ,,Ale nejsem nebezpečný."
,,Roberte, tyhle řeči nikam nepovedou. Víte stejně dobře jako já, že spolu nemůžeme jít ani na zmrzlinu, ani nikam jinam. Já jsem profesorka a vy můj student. Jediné místo, kde se budeme vídat, je škola, a čím dřív to pochopíte, tím líp."

Alena Jakoubková vypráví příjemně, nenáročně, snad jen místy někdy zbytečně moc povrchně. Přesto je celá kniha ideální odpočinkové čtení. Příběh se odehrává v průběhu nějakých 20 let a nejdelší pasáž je věnována právě středoškolské epizodě. Ta později určitým způsobem ovlivňuje i další roky života některých postav. Vše podstatné se dozvídáme v krátkých zmínkách.

V reálném životě by se podobný příběh asi nestal, ale tak je to vlastně s většinou knih, takže to není tolik podstatné. Kdo má rád příjemné ženské romány, určitě si přijde na své.

Komentáře (0)