Malinkatý kretén

recenze

Kde jenom začít? Od této autorky jsem již četla dvě, naprosto perfektní knihy. Robin a Robin druhý a jeho rodina. Poprvé jsem se pokoušela o čtení těchto knih ve chvíli, kdy jsem druhou zmiňovanou dostala k narozeninám. Bylo mi tehdy asi 12 let. Nebavila mne a na hodně dlouho jsem ji odložila. Druhý pokus jsem uskutečnila asi po osmi letech a nedokázala jsem pochopit, jak se mi něco tak vtipného a naprosto geniálního mohlo nelíbit! No a proč vám to tu vlastně vykládám? Obávám se totiž, že s Malinkatým kreténem to dopadne úplně stejně...

Při čtení jsem si neskutečně užívala všechny pasáže, kde hrají hlavní roli psi! Intelektuál Andrýsek a jeho mladší bráška Ronánek jsou prostě nepřekonatelní. Nesčetněkrát jsem se smála tak, až se po mně kolemjdoucí, či kolem sedící, otáčeli. Ela, vypravěčka celého příběhu a zároveň panička obou výrostků rozumí řeči svých svěřenců a tak čtenáři tlumočí vtipné, věcné a mnohdy i sarkastické výroky svých psů. Povídá si s nimi jako se sobě rovnými a oni (většinou pro své pobavení) naprosto ignorují veškeré její pokusy o výchovu, či nastolení pořádku.

Pasáže, ve kterých se psi objevovali jen výjimečně, nebo dokonce vůbec ne (na rozdíl od těch, kde řádí) mne naprosto nebavily a chvílemi i nudily. Několikrát jsem se přistihla jak při čtení přeskakuji věty, odstavce, někdy i stránky, jen abych se už zase dověděla co dalšího provádí Andrýsek s Ronánkem. V knize se, bohužel, na můj vkus až velmi často řeší politika a to já opravdu nemusím.

Věřím, že se k této knize zase za pár let vrátím a potom, v tom správném věku, dokážu ocenit i ty její kvality, které mi v současnosti unikají. Když jsem z knihy předčítala svojí mamince, smála se a ty jiskřičky v jejích očích jsou, dle mého, to jediné a pravé hodnocení!

Moje hodnocení: 50%

Mnohokrát děkuji nakladatelství ŠULC-ŠVARC za poskytnutí recenzního výtisku!

Komentáře (0)