Madeleine Rouxová - Asylum

recenze

Asylum (2014) / Stefanie G. (569 views)
Madeleine Rouxová - Asylum
"V šíleném světě jsou pouze šílenci normální."
- Asylum, str. 207

*Šílenství je relativní*
Šestnáctiletý Daniel Crawford patří mezi nadprůměrně chytré žáky a zajímá se o historii, díky tomu objeví program, který pořádá škola New Hampshire College. Tento komplex býval psychiatrickou léčebnou a dokonce i místní obyvatelé mají z domu strach. Sotva se Dan nastěhuje do svého pokoje ke spolubydlícímu Felixovi, začnou se kolem něj dít nevysvětlitelné věci. A pak jsou tu také ty tajemné dveře vedoucí do staré pracovny, kam ho Felix poslal, a kam se nakonec vydává s novými kamarády Abby a Jordanem. Nejen, že objeví děsivé fotografie, ale také staré záznamy léčených pacientů a starou kartotéku, za níž je ukryto hrůzné tajemství celé budovy.

Madeleine se musí nechat, že příběh rozvinula zajímavě a poutavě. Kdybych měla na knihu více času, měla bych ji přečtenou za jeden den. Děj je psaný lehce a čtivě, není to nic složitého a po dočtení mě samotnou překvapilo, že je na zadní straně obálky napsáno, že je kniha určená čtenářům až od šestnácti let. Osobně si myslím, že by knihu zvládli i čtenáři o dva roky mladší.

Postav je v knize mnoho, ale nejčastěji se setkáte právě s výše zmíněnými. Daniel je navíc už tak velmi zajímavou postavou. Trpí totiž psychickou poruchou a občas mívá výpadky paměti. Navíc je adoptovaným dítětem a rodiče mu nic bližšího nechtějí o jeho pravých rodičích nic říct. Když se dozví, že bývalý ředitel psychiatrické léčebny měl stejné jméno, začíná pátrat hlouběji v historii tohoto komplexu. Nalezené informace jsou víc než zajímavé.

Mimo tajemství obklopující Dana, je tu i další týkající se Abby. I ona si přijde na své a nevyhne se děsivému zjištění. Oba, Abby i Dan, si začínají říkat, že jejich návštěva NHCP byl jakýsi nevyhnutelný osud.

Obě tyto linie jsou vzájemně dobře propletené a dokonce i postavy, o kterých byste si mysleli, že jsou jen „nadbytečné“ mají pro příběh většinou nečekaný význam.

Ději jako takovému nemám snad co vytknout. Líbil se mi, zápletka byla parádní a do poslední chvíle jsem netušila, jak kniha dopadne. To bylo velkým plusem. Bohužel ale musím Madeleine zkritizovat styl psaní. Na to, že má být hlavním hrdinům šestnáct let, jejich konverzace občas tomuto věku neodpovídala. Připomínala mi konverzaci mé třináctileté neteře. Ne, že by mě to při čtení úplně rušilo, ale ani mě to nijak nenadchlo. Chvílemi to bylo skoro trapné.

Na druhou stranu, konec se mi líbil moc. Byl otevřený a myslím, že tajuplná profesorka Reyesová toho má ještě hodně co nabídnout. Doufám, že se Jota rozhodně vydat i druhý a třetí díl.

Hodně čtenářů tuto knihu odsuzuje. Nejspíš je to právě kvůli stylu psaní, který si Madeleine zvolila. Nedivím se jim. Já váhala nad hodnocením čtyřmi hvězdičkami, ale když jsem se pak ohlídla zpět a zjistila jsem, že jsem tak ohodnotila Čistého, musela jsem u Asyla hvězdičky navýšit. Alespoň o tu půlku. Přece jen se mi líbilo o něco málo víc. (Nepochopitelné, já vím!)

Závěrem vám knihu musím DOPORUČIT! A to především těm, kteří mají náladu na trochu toho děsivého příběhu doplněného o ještě děsivější fotografie. Nebo těm, co by si v napínavém příběhu dopřáli rádi i trochu té romantiky. Anebo těm, kteří tíhnou k příběhům založených na nějakých těch podkladech a průzkumech, i když vlastně nejsou úplně pravdivé.

Kniha byla na blogu stefanie-g-books.blogspot.cz zařazena do projektu LÉTO S NAKLADATELSTVÍM JOTA. Mimo původní recenzi zde můžete najít také celý projekt s jednotlivými částmi:
1. Znáte Asylum?
2. Madeleine Roux
3. Playlist
4. Asylum ve světě
5. Tématické fotografie
6. Úryvek
7. RECENZE

Hodnocení na blogu: 4,5 hvězdičky

Stefanie G.

Komentáře (0)

kniha Asylum recenze