Líbali jsme se

recenze

Autor: David Levithan
Vydání: Pevná vazba
Originál: Two boys kissing
Nakladatelství: CooBoo, Martinus
Počet stran: 192

Harry a Craig chtějí vyslat signál všem homosexuálním klukům, proto je jednoho dne napadne překonat světový rekord v líbání, tedy 32 hodin, 12 minut a 10 vteřin. Mezitím si ujasňují své silné pocity a emoce, které k sobě navzájem cítí. Svůj příběh současně prožívá dalších šest kluků. Kniha poukazuje na to, jaké je to v dnešním světě těžké být pouze sám sebou.

Hned úvodem mojí recenze bych měla poukázat, že kniha je částečně opravdu založena na skutečných událostech. Polibek Harryho a Craiga není pouze výplod Davida Levithana. Inspirovali ho kluci Matty a Bobby, kteří se v roce 2010 vydrželi líbat nejdéle na světě. Jinou spojitost s dalšími postavami bychom určitě také vypátrali, ale autor se o ničem jiném nezmiňuje.

Harry, Craig, Avery, Ryan, Neil, Peter, Cooper a Julian. To jsou jména těch, kteří to v životě nemají zrovna nejlehčí. Všichni mají něco společného. Nikdo jim nerozumí, odsuzují je a jsou gayové. Společně a zároveň každý sám se snaží vyrovnat se s odlišností, problémy v rodině, násilím, hledání vlastní identity a homofobií. Každý z nich si je neskutečně podobný a zároveň úplně jiný.

Celý příběh vypráví všechny duše, které v minulém století zemřeli na neléčený AIDS. Promlouvají k postavám v knize, ke mně, k vám, k nám. Velmi originální způsob, jak čtenáři nastínit své pocity a myšlenky.

Očekávala jsem od knihy strašně moc. Chtěla jsem aby zápletka byla více dramatičtější a napínavější. Kniha byla napínavá jiným způsobem. Bohužel jsem vše mohla zlehka předpokládat, nýbrž mě autor ničím zvláštním nepřekvapil. Sice je už jenom to téma vzrušující, ale mě tam něco chybělo.

Doposud jsem od autora nic nečetla, proto jsem neměla zažitý ten zvláštní styl psaní, kterým je Levithan proslulý. Vyvolal ve mně smíšené pocity. Autor nepotřeboval vypisovat slohové práce o vzhledu jednotlivých postav, ale stačilo napsat 'ten modrovlasý' a zbytek ponechal naší nekonečné fantazii.

Všechny postavy jsem si moc oblíbila, hodně mě zajímal Cooperův příběh, ale největší dojem na mě udělali vypravěči knihy, které nešlo si neoblíbit. Každičká postava v knize měla své místo a svůj charakter.

Bylo neobvyklé číst o pocitech lidí, kteří se odlišují takovým způsobem. Je to mimořádný a jedinečný prostředek, jak proniknout do duše gaye. Podobná literatura mi vždycky byla cizí, myslím, že to tak zůstane i nadále, ale tato kniha, i přesto, že nejste gayové, vám něco dá. Naučíte se neodsuzovat pro jedinečnost. Dále budete vědět, že není svoboda jako svoboda.

Komentáře (0)