Lepší "Šifra" nebo neomalená osobní zpověď?

recenze

Tajemství Prokopa Velikého (2019) / Tuor
Lepší "Šifra" nebo neomalená osobní zpověď?
Kniha má poměrně originální myšlenku a je zpracována velmi historicky věrně. Zjednodušeně by se dalo říci, že připomíná Šifru mistra Leonarda a podobné, nicméně podle mého soudu s nimi nakládá o stupeň inteligentněji a Prokopovo "tajemství" není absurdní "brakovou senzací" typu "pod Petřínem je zakopaný svatý grál". Na rozdíl od "Šifer" Dobrylovský neroubuje pointu na ezoterické spekulace, ale spíše na určitou historickou myšlenku. To je na jednu stranu výhoda, na druhou stranu velká slabina.

Slabina proto, že autor se neubrání poněkud okatému, až neomalenému "kázání", kde na čtenáře čouhá jako sláma z bot jeho ideologický postoj k některým populárním otázkám této doby. Nic proti autorově prezentaci vlastního postoje, ale myslím, že to působí rušivě a že by se kniha dala napsat i subtilněji (a to i se zachováním myšlenky). Názory postav jsou všechny podávány nekriticky a bez otazníku, a jejich pochyby jsou evidentně v souladu s názory autora (případně jsou váhavě neutrální, i postavy na "opačné straně" vlastně souhlasí). Autor buď nechce nebo neumí napsat postavu, která by prezentovala odlišné stanovisko (i kdyby potom měl prostřednictvím dalšího vyprávění ukázat, že je vlastně špatné).

Kniha díky tomu působí dojmem hlubokého přesvědčení autora o vlastní pravdě bez možnosti sebezpytu a osobní reflexe - prostě servíruje čtenáři hotový názor, a to je, i kdyby z čistě literárního hlediska, ochuzující i pro čtenáře. Toto se netýká ani jen hlavních myšlenek, ale především je to rušivé u malých detailů. Jedna ze Strážcových samomluv ke konci knihy je vysloveně ukázkou jak vystřiženou z klasických horování každé generace "ach ta dnešní mládež". Nebylo by to vůbec špatné, kdyby měl čtenář možnost brát Strážce jako ukňouraného starého páprdu který nadává na ten strašný moderní svět a na ty mladé a kam že se ten svět řítí, za nás nebyly mobily - jenže tak právě Strážce vůbec prezentován není.

Summa summarum, knihu jsem si přečetl rád. Styl psaní je poněkud strohý a působí místy spíše jako historický přehled. Postavy nejsou příliš propracované a spíše slouží určitým dějovým funkcím; na druhou stranu, jak jsem již řekl, jsou velmi historicky věrohodné. Pro čtenáře, který, byť třeba má vlastní názor, ale nevadí mu, že Dobrylovský prezentuje svůj názor na různé věci jako ten jasně správný, může být kniha zábavná. Pro mě osobně byl její hlavní přínos v náhledu do určité historické doby (respektive dob) a je to zajímavá fikce.

Komentáře (0)

kniha Tajemství Prokopa Velikého recenze